tag:blogger.com,1999:blog-257348742024-03-08T05:13:17.827+01:00tortuga baywhat the Black Pearl really is...is freedomAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.comBlogger111125tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-77864084835987084392009-07-17T22:27:00.003+02:002009-07-17T22:42:11.158+02:00Letní drobnosti 1<div style="text-align: justify;">První z letních pokusů resuscitovat tenhle blog naleznete <a href="http://subcommandante.wordpress.com/files/2009/07/rozhovory-porecenzniverze.pdf">ZDE</a>. Jde o recenzi pro Naši řeč, která se pomalu (ale doufejme, že jistě) snaží stát opět zajímavým jazykovědným časopisem. Tedy pár slov o Rozhovorech s českými lingvisty.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com73tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-90121702642583519782009-03-29T13:07:00.003+02:002009-03-29T13:14:03.016+02:00Volání pro papíry o Wittgensteinovi a kachně!<div style="text-align: justify;">Co mají společného Ludwig W. a kachna? Choval snad slavný filozof kachny nebo je měl rád se zelím a pěti? Nebo když "přepínáte" mody vidění, můžete střídavě vidět Ludwiga W. a Martina H.? Na některé z těchto otázek dá možná odpověď odborný filozofický seminář požádaný ve spolupráci katedrou filozofie FF ZČU a Filozofickým ústavem AV ČR. Na některé, doufejme, ne! :) Zvací plakát <a href="http://www.facebook.com/ext/share.php?sid=28734424998&h=yoDf_&u=apK8N">ZDE</a>.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-55927500980009503822009-03-07T18:00:00.000+01:002009-03-07T18:45:40.418+01:00Cursus Finis Africae XXIX: Kam vede tahle cesta?<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3cKxqkxw81nhhD9X_chwD1e62VKQTjEiyms_cPnN9uGNaE1NB8Ntn6eKC-5Bg_NLIBqohPZqEHyAsHMLBONk98Q1JXUKGBevb0qSuhO24_u7WGbvPmVODnr_HJV_Mr30tZ6NypA/s1600-h/139086.gif"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 100px; height: 163px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3cKxqkxw81nhhD9X_chwD1e62VKQTjEiyms_cPnN9uGNaE1NB8Ntn6eKC-5Bg_NLIBqohPZqEHyAsHMLBONk98Q1JXUKGBevb0qSuhO24_u7WGbvPmVODnr_HJV_Mr30tZ6NypA/s320/139086.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5310501829410375170" border="0" /></a>Tenhle blog spí i proto, že se snažím brát si víc k srdci slova <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Stich">Alexandra Sticha</a> o tom, že bychom dnes měli možná trochu víc číst a trochu míň psát. Že je to pravda a že to zároveň ve světě pochybného <span style="font-style: italic;">"publish or perish"</span> v podstatě znamená akademickou smrt, moudrý Stich nejspíš tušil. Mě zajímá to první, to druhé je mi vlastně ukradené. (Nedávno jsme dostali od jakéhosi prorektora mail plný rozumování o tom, jak musíme víc publikovat. Škoda že tam nebylo nic o tom, že by nám k tomu "někdo" vytvořil podmínky, které by něco takového jako kvalitní publikování umožňovaly...).<br /></div><div style="text-align: justify;">Tak čtu. Spousty prací odborných i beletristických. Něco z toho stojí za zmínku, něco míň. Jenže napsat poctivou recenzi toho či onoho zabere víc času, než je pro mě únosné. A nepodložené výkřiky do tmy ztrácí smysl. Proto mám jen pár postřehů ke knize, která mě zaujala za posledních pár měsíců nejvíc.<br />Mnozí kovaní scifisté asi museli skřípat zuby. <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Cormac_mccarthy">Cormac McCarthy</a>, v současnosti nejspíš nejuznávanější americký autor, svou poslední knihu (obdržela <a href="http://http//en.wikipedia.org/wiki/Pulitzer_Prize">Pulitzerovu cenu </a>za rok 2007) zasadil do kulis postapokalyptické Ameriky a vstoupil tak do tematického prostoru, z něhož doposud těžily modly vědeckofantastické literatury od <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/John_Wyndham">Wyndhama</a> po <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Gardner_Dozois">Dozoise</a>. Důvodů měli zmínění scifisté nejspíš dost, protože nepodobnost s klasickou sci-fi byla místy až ostentativní. Jenže <span style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);">Cesta</span> je (i navzdory tomu?) výborná! McCarthy není na pomezí post-moderních mutací klasických lehkých žánrů poprvé. Už v dávné minulosti ho zaujaly, jeho nedávná kniha <span style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);">Tahle země není pro starý</span> skvěle proplétala western s thrillerem v temné "starozákonní" moralitě, Cestu pak McCarthy zahalil ještě větší temnotou a tíží, tentokrát v katastrofických kulisách odcházejícího lidstva.<br />Postkatastrofická science fiction má dlouhou a nesmírně bohatou tradici, takže na hodnocení celku si netroufám. Sám mám tuhle odnož sice rád, ale zatím jsem přečetl jen pár kusů, které mě opravdu zaujaly. Většinou se jedná o lyrizující povídky nebo romány ve stylu <a style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);" href="http://en.wikipedia.org/wiki/A_Letter_from_the_Clearys">Dopisu od Kláry</a> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Connie_Willis">Connie Willisové</a>, <span style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);">Kukel</span> Johna Wyndhama nebo <span style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);">Milosrdenství</span> od Gardnera Dozoise, které lze navzdory děsivosti tématu opravdu charakterizovat jako cosy-catastrophe stories (toto označení použil <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Aldiss">Brian Aldiss</a> při charakteristice <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Day_of_the_Triffids">Dne trifidů</a>). Samozřejmě bychom narazili i na daleko temnější vize (například v sociálně kriticky laděných pracích cyberpunku), ale ani navzdory tomu jsem zatím nečetl nic, co by tak přesvědčivě vzbuzovalo dojem bezútěšnosti a absolutního zmaru jako právě McCarthyho Cesta. Při charakteristice by bylo možné postavit ji do kontrastu práve s Dnem trifidů. Koneckonců, i ten motiv cesty je oběma pracím společný. Ale zatímco Wyndhamova cesta je cestou k sice nejistému, ale v jistém smyslu očišťujícímu začátku (lemovaná smrtí, která je zachycena spíš dobrodružně), McCarthyho cesta nikam nevede, je to cesta ke smrti, cesta přežívání a následného rozpadu. Pokud bychom uvěřili Aldissovi, že <span style="font-style: italic; color: rgb(0, 0, 153);">Den trifidů</span> je cosy catastrophe, pak Cesta je vrcholným příkladem anti-cosy přístupu.<br />McCarthy zbavil své vyprávění naděje stejně jako jakékoliv barevnosti. Jeho příběh je černobílý hned v několika rovinách, což ale nijak neubírá na plasticitě zobrazovaného. Vyprávění Cesty je famózně odosobněné, téměř dokumentární, a to díky vybroušené stylizaci - jednoduchost, základnost zobrazovaného má svůj korelát v analogicky použité formě. Rozpad stávajících mechanismů společnosti není nijak vysvětlován ani tématizován, je pouze zachycován ve svých důsledcích a s přímočarou surovostí. Děj zachycující osamělost a ztracenost hlavních hrdinů ve vypleněném a na kusy roztrhaném světě ubíhá v zoufalství, bez zápletky. S děsivou monotónností cesty do zapomenutí. Vnější drama (bez efektů, a o to děsivější) koreluje se silným vnitřním dramatem postav, zredukovaným na to základní a určující. Svou stručnou a ve výrazu (např. v syntaxi) okleštěnou popisností soustřeďující se na ústřední dvojici, bez náznaku sentimentu, s otřásající tvrdostí jako by McCarthy opravoval Bradburyho ve stylu i obsahu - ne možná, ale určitě odcházíme!<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-8332672266216348962009-02-06T12:36:00.004+01:002009-02-06T12:41:57.268+01:00Z věd o jazyce XXV: O vztahu filozofie a jazykovědy 2<div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">In this section, I have delibarately introduced and emphasized some philosophical ideas which are rarely mentioned in introductions to semantics written by linguists. I have done this because, in my view, it is impossible to evaluate even the most down-to-earth and apparently unphilosophical works in descriptive semantics unless one has some notion of the general philosopical framework within which they are written. This holds true regardless of whether the authors themselves are aware of the philosophical origins or implications of their working principles.</span><br /><br />[John Lyons: Linguistic Semantics, 1995]<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-14914653027104771002008-12-09T11:21:00.003+01:002008-12-09T11:24:47.996+01:00Z věd o jazyce XXIV: O vztahu filozofie a jazykovědy<div style="text-align: justify;">K folklóru každé disciplíny patří, že její provozovatelé si jednou za čas položí otázku po vhodnosti jimi používaných metod, po možných podobách budoucího směřování daného oboru a debatují o cílech, kterých by chtěli dosáhnout. Filozofie v tom nepředstavuje výjimku. To, co ji odlišuje, je cosi „navíc“, dodatečná otázka – snad pouze filozofové se v určitých intervalech zajímají o to, jestli vůbec má smysl jejich obor provozovat, jestli je nějak opodstatnitelná a smysluplně vymezitelná jeho pozice v oblasti lidského poznání. Čím je filozofie přínosná? V kontextu zjevně panující a stále rostoucí interdisciplinarity charakterizující vědní prostor počátku 21. století je pochopitelné, že výše uvedené typy otázek jsou kladeny stále častěji. Tak jsem si také zamudroval. V psané podobě <a href="http://subcommandante.files.wordpress.com/2008/12/kdo_je_to-blog.pdf">ZDE</a>.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-51542887465036171272008-11-30T11:02:00.002+01:002008-11-30T11:23:26.052+01:00Cursus Finis Africae XXVIII: Slovo a příběh<div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Především by to trvalo moc dlouho; moje jméno pořád roste a žiju už náramně dlouho. Takže moje jméno je jako příběh. Opravdová jména vám řeknou celý příběh věci, ke které patří; tak je to v mém jazyku, ve staré entštině, jak byste ji nazvali.</span><br /></div><br />(J. R. R. Tolkien, Dvě věže)<br /><br /><span style="font-style: italic;">Rybář v sobě zjevně nese všechny možnosti své činnosti, vše, co je možné čekat od jeho chování; jeho vložení do diskurzivní izotopie z něj činí tematickou roli, která může být využita pro vyprávění...</span><br /><br />(A-J. Gremais, Les actants, les acteurs, les figures)<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-40529867785812092222008-09-19T21:37:00.010+02:002008-09-30T19:50:02.748+02:00Zář temného rytíře<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhytlxKMEiyEmh6Imcq8oYjcJS6zY8dOnJDf415RxNvCEv2SHid9V1B77EIRZGvFhXVOC0kgahWpUrn-vB_H0L0X4DSF79f-AWeq8AWBMNP60xGzzcyjzpGRPPHxONka4oo2NWPfA/s1600-h/batman-dark-knight-joker.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhytlxKMEiyEmh6Imcq8oYjcJS6zY8dOnJDf415RxNvCEv2SHid9V1B77EIRZGvFhXVOC0kgahWpUrn-vB_H0L0X4DSF79f-AWeq8AWBMNP60xGzzcyjzpGRPPHxONka4oo2NWPfA/s320/batman-dark-knight-joker.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5248125827811972418" border="0" /></a>Pokud si někdo (podobně jako já) myslel, že nikdo nemůže natočit Batmana srovnatelného s těmi, které stvořil <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Tim_Burton">Tim Burton</a>, možná by měl (podobně jako já) vyrazit na <a style="font-style: italic;" href="http://thedarkknight.warnerbros.com/">Temného rytíře</a>. Možná by...<br /></div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;">Je čím dál těžší přistupovat k novým filmům nepředpojatě. Strategie, jak dostat diváky do kin, jsou stále agresivnější, mnohdy založené jen na kvantitě, často na řízeném dávkování informací, několika různě střižených <a href="http://www.youtube.com/results?search_query=dark+knight+trailer&search_type=&aq=0&oq=dark+knight">trailerech</a> (samo o sobě materiál na studii) apod. To, co se odehrávalo kolem Temného rytíře, bylo kvůli tragickým okolnostem provázejícím závěr natáčení něco nevídaného. A absolutní mánie po premiéře to jen potvrzovala. Nový Batman sice není nejlepším filmem všech dob, i když <a href="http://www.imdb.com/chart/top">IMDB</a> jej řadí na třetí místo v Top 250, <a href="http://www.rottentomatoes.com/m/the_dark_knight/">Rotten Tomatoes</a> nezůstávají o moc pozadu a českou <a href="http://www.csfd.cz/film/223734-dark-knight-the/">CSFD</a> z toho nevyjímaje (92 %). Přesto...<br /></div>Temný rytíř je dechberoucí (doslova!) podívaná. Tíživá, ponurá, přitom civilní, s fantastickým scénářem a neskutečným výkonem <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Heath_Ledger">Heatha Ledgera</a>. Na celku je možná nejcennější suverenita a odvaha, se kterou dotáhl <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Nolan">Christopher Nolan</a> k rozpoznatelné osobitosti vlastní styl a pojetí batmanovského světa, tak nesměle naznačovaný v <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Batman_Begins">Batman Begins</a>. Jeho Batman opustil makabrózně pohádkovou hravost Tima Burtona, jeho nadsázku, a vydal se směrem k současnému, chladnému technicistnímu thrilleru (viz barevné ladění snímku), přesto nepřišel o punc komixových kořenů. Nolan odvážně balancuje na průsečíku několika hran. Nebojí se až mytologizujícího patosu, v komixu typického a žádaného (závěrečných pár záběrů s finálním odjezdem Batmana do světla je na krev), přesto postavu Batmana (skvěle nenápadný <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_Bale">Christian Bale</a>) i děj v mnoha ohledech posouvá a aktualizuje. Sází na propracovaný scénář a akci a zároveň se pokouší o sdělování významů přesahujících zábavnou funkci akčního filmu. Při výstavbě postavy Jokera se mohl Nolan opřít o neuvěřitelný herecký výkon Heatha Ledgera a přišít Jokerovi na tvář úplně jinou masku než tu, kterou nosil Jack Nicholson (srovnatelnou, ne-li lepší). Nolanův/Ledgerův Joker v sobě nemá už ani ždibec teatrální noblesy, je to regulérní sociopat, ze kterého běhá mráz po zádech (scéna, v níž brázdí ulice v ukradeném taxíku, scéna z párty pro Denta apod.). Kritizovat Nolana za upozadění postavy Batmana není - navzdory opravdu zjevnému zaostření na Jokera - rozumné. Podle mého autorský záměr cíleně nutí diváka o Batmanovi více přemýšlet, celý postup paradoxně staví do popředí jeho postavu v rozměru "mimo akci", tlačí ho do undergroundu dějově i výrazem, nikoliv však obsahově. Děj snímku navíc výborně graduje s každou další scénou, prochází nepředvídatelnými, ale nikoliv vykonstruovanými zlomy a řadí se tak po bok takové akční klasiky, jako je např. <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Mann_%28director%29">Mannův</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Heat_%28film%29">Heat</a>. Celkovou osudovou a neklidnou atmosféru podtrhuje nijak objevný, ale přesto kvalitní a trefný <a href="http://www.thedarkknightscore.com/">soudtrack </a>(znepokojivé smyčce, případně ruchy), při jehož nasazování však mohl být Nolan nejspíš střídmější a pokusit se podpořit dramatický spád děje jinak. Stejně jako mohl Joker krapet míň osvětlovat vlastní pohnutky. Jenomže...<br />The Dark Knight je nejspíš Film letošního roku. Film, který je cenný tím, že řádně rozmazal už tak dost mlhavou hranici mezi prostorem vážného umění a špičkové zábavy. Dumám, co bude dál.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-74879911638657563262008-08-17T21:14:00.009+02:002008-08-18T17:25:53.667+02:00Ubuntu - kniha a odkazy<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAqOsfRWXkYe7vcdKo5t3GoSw3qgtGAB1d97OQhsREiQJ3Pz9nzUXH3I1R4d1YsAR10RKVQgdybZ9ck6N-x7-MGVoS324JhugCgBJtpC9e2lMNf0Spd3jx8sIwd31NjOLmRUxSQw/s1600-h/K1568_nahled.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAqOsfRWXkYe7vcdKo5t3GoSw3qgtGAB1d97OQhsREiQJ3Pz9nzUXH3I1R4d1YsAR10RKVQgdybZ9ck6N-x7-MGVoS324JhugCgBJtpC9e2lMNf0Spd3jx8sIwd31NjOLmRUxSQw/s320/K1568_nahled.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235569755111876066" border="0" /></a>Přestože jsem - řečeno slangem informatiků - spíš lama, už více než dva roky používám na domácím PC i na notebooku namísto Windows <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Ubuntu">linuxovou distribuci Ubuntu</a>. Její výhody i nevýhody pro běžného uživatele jsou zřejmé: je zadarmo (legálně!), funguje bezvadně (kancelář, internet, média, hry atp.) a nemusíte se bát virů ani spyware, za což zaplatíte "pouze" většími nároky na uživatelskou gramotnost. Právě nutnost trochu se učit a přemýšlet o tom, "jak to funguje", je však pro značnou část řadových uživatelů nepříjemností, která je od přechodu z návykových Windows na linuxové distribuce odrazuje. Koneckonců, nebýt mých kamarádů, kteří Ubuntu dobře rozumí, nejspíš bych nikdy podobnou anabázi neriskoval (o mých častých a z hlediska znalců jistě mírně slaboduchých dotazech by mohli vyprávět celé hodiny hrůzostrašné historky). Jedním z důvodů, proč zatím zůstává Ubuntu (a linux obecně) spíše doménou informatiků a nevelké skupiny nadšenců, byl tak až donedávna prostý fakt: absence kvalitní publikace napsané srozumitelně i pro ryzí amatéry/začátečníky, kteří sice nemohou (nebo nechtějí, případně nemají čas) dumat nad tajemstvími syntaxe příkazového řádku, ale zároveň by rádi vyzkoušeli alternativu k té drahé/nelegální/pořád zavirované věci, která oživuje jejich domácí počítač. Pravda, bylo možné pročítat <a style="font-style: italic;" href="http://www.linuxexpres.cz/">LinuxExpres</a> nebo <a style="font-style: italic;" href="http://www.abclinuxu.cz/">ABClinuxu</a>, případně se dopátrat nějaké "příručky" stvořené v OOffice či využít některou z webových stránek věnovaných Ubuntu (viz novou položku v pravém sidebaru blogu), ale pochybuji, že by měli zmínění laici dost trpělivosti a nadšení (čest výjimkám!). A právě pro takovou skupinu je určena nedávno vydaná kniha <a href="http://knihy.cpress.cz/">vydavatelství Computer Press</a> <a style="font-style: italic;" href="http://knihy.cpress.cz/knihy/pocitacova-literatura/linux/ubuntu-prirucka-uzivatele-linuxu/">Ubuntu: Praktická příručka uživatele Linuxu</a>, která by mohla začít situaci napravovat. Obsahuje totiž základní informace, které potřebuje obyčejný uživatel k tomu, aby zvládl pochopit, cože to Ubuntu vlastně je, aby ho dokázal sám nainstalovat (součástí příručky jsou i instalační DVD s Ubuntu 8.04 CZ, ovladači, aplikacemi, hrami, offline verzí <a href="http://wiki.ubuntu.cz/">WikiUbuntu</a> a PDF verzí knihy samotné) a také snadno používat, případně řešit problémy, které se mohou tu a tam vyskytnout. Věřím, že právě toto je rozumná cesta, jak zbavovat OS s linuxovým základem nádechu esoteriky a kabalistické tajemnosti v myslích lam, jako jsem já:) Stojí to za to!<br />Slovo ubuntu pochází z jazyka <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Zulu_language">Zulu</a> a do angličtiny je volně překládáno jako <span style="font-style: italic;">humanity</span>. Vhodně tak odkazuje k některým <a href="http://www.ubuntu.cz/komunita/pribehubuntu/filozofie">myšlenkám</a>, které stály v základech celého projektu. Odměnou za nainstalování a šíření popularity Ubuntu vám tak nakonec může být nejen kvalitní operační systém, ale třeba i vědomí, že jste podpořili dobrou věc. To už záleží na vás.<br />Rychlou uživatelskou příručku od Filipa Domince a kol. naleznete ve formátu PDF <a href="http://wiki.ubuntu.cz/P%C5%99%C3%ADru%C4%8Dka?action=AttachFile&do=get&target=prirucka-verze2008-05-21-grafika-v2.pdf">ZDE</a>.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-2643081830291440032008-08-06T20:10:00.013+02:002008-08-18T21:39:32.891+02:00Letní filmy: jinak<div style="text-align: justify;">Jako bych to tušil: je to jisté stejně jako je to smutné - každoroční vrchol mého kulturního kalendáře, tj. Vítkův liberecký filmový maraton letos bohužel neproběhne, a proto mi nezbývá, než se utěšovat, že jsem si začátkem července dopřál filmovou a festivalovou alternativu. Vyrazil jsem na legendární (a v jistých kruzích možná i kultovní) akci zvanou <span style="font-weight: bold;">THS</span> <span style="font-style: italic;">(Tradiční Horrorový Sraz)</span>. Teď, po odeznění všech příznaků (naštěstí dočasného) psychického vyšinutí (děkuji blízkým za trpělivost:)) a plně zotaven pobytem v šumavských hvozdech jsem snad schopen krátkého glosujícího připomenutí...<br /></div><div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4s3vyk9bFkpmQ8zGjE5qMS1JXbddiqoUFY6XQw6bXLBmnOFGdLmC8slCz_A0zysXi6yIiOuVMPcfA3PPGEva7ZMwzBObg6kWu-NxCEtl2oljzshLJSNAFriC8Dktj1scMOgHaPw/s1600-h/asi_tak.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 116px; height: 87px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4s3vyk9bFkpmQ8zGjE5qMS1JXbddiqoUFY6XQw6bXLBmnOFGdLmC8slCz_A0zysXi6yIiOuVMPcfA3PPGEva7ZMwzBObg6kWu-NxCEtl2oljzshLJSNAFriC8Dktj1scMOgHaPw/s200/asi_tak.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235889118331520626" border="0" /></a>THS není pro slabé žaludky (první den jsem dumal, jestli se mi to náhodou nezdá). Má za sebou už pět ročníků (jejich obsah najdete u <a href="http://apache-hcr.blogspot.com/">Apache</a> <a href="http://apache-hcr.blogspot.com/2008/07/seznam-vech-film-uvedench-na-ths.html">ZDE</a>), poslední dva v krajině téměř hororové a začíná to vypadat, že se dopracoval do stavu samoorganizující entity s distribuovaným vědomím. Vůbec nevadí, že Apache většinou není tam, kde se odehrává původní smysl setkání (i proto, že víte, kde Apache spolehlivě najdete). Nevadí ani, že určující teoretik filmového hororu <a href="http://blog.obitus.cz/">Obitus</a> schází také (najdete ho povětšinou s Apachem), ono to funguje nějak "samo" (a to je silná stránka takových systémů; jen by mě zajímalo, kolik lidí Apachovi nakonec nedalo ty slíbené a směšné dvě stovky na pronájem hororové hájenky...). A vlastně nevadí ani ta "mile gestapácká" obsluha "U Fašisty". I proto se mi na THS nakonec líbilo.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkCh0hy_flSbg2EXu-3Am0ha_FFM1htCV6-iqTfewflTCebj5rQUIhwwWTWNZqlbgQUwXal8a-p9GpyQM1mCWzgTIKhQBOJbdXEdpEVlhoXj0Rw9kSnefNQTyUNX403XBp1DM1Bg/s1600-h/debata.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 118px; height: 89px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkCh0hy_flSbg2EXu-3Am0ha_FFM1htCV6-iqTfewflTCebj5rQUIhwwWTWNZqlbgQUwXal8a-p9GpyQM1mCWzgTIKhQBOJbdXEdpEVlhoXj0Rw9kSnefNQTyUNX403XBp1DM1Bg/s200/debata.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235889875081560162" border="0" /></a><br />Přijel jsem jako naprostý laik filmového hororu, doufající, že debaty a projekce v sevření obitusovsko-apachovského tutorství mě brzy vybaví potřebnými základy. Jak už naznačuje výše uvedené, tutorství se nakonec zaměřilo spíš na konzumaci lihovin, ale to vlastně jen podtrhuje onu neučitelskou, samoorganizující se povahu procesu zvaného THS. Co jsem chtěl, to jsem viděl, a byl-li někdo poblíž mocen slova, i na debatu došlo. Občas sice prodchnutou duchem míjení se představ o tom, co to znamená dobrý film, ale budiž. Bylo zajímavé sledovat nesourodou skupinu lidí, kteří možná od filmu občas čekají něco úplně jiného než já a potvrzují tak neostrost hranic žánru, kteří ale zároveň o tom, co je baví, leckdy přemýšlejí a nejsou jen pasivními konzumenty prvoplánových "multiplexových oddechů".<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4oQaRS68JZEMRwQbC7ZVNvfoNDk7hEsmMgEcVAbZFgzJuPqGPFxNTb9Nrfg-FQDfn7w34bUx4PHQnL5za-PX28Md1GPNI0hfdiyFhKi2rLsp8RX5Aiuu1rxyzbI70-gttCRluHQ/s1600-h/cabal.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 103px; height: 77px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4oQaRS68JZEMRwQbC7ZVNvfoNDk7hEsmMgEcVAbZFgzJuPqGPFxNTb9Nrfg-FQDfn7w34bUx4PHQnL5za-PX28Md1GPNI0hfdiyFhKi2rLsp8RX5Aiuu1rxyzbI70-gttCRluHQ/s200/cabal.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235889513910296722" border="0" /></a><br />Mini-skorodůkazem může být i závěrečné společné hodnocení promítnutých snímků, které Kordus slíbil vyvěsit do podsekce <a href="http://horor.yuku.com/">nového diskuzního fóra věnovaného hororu</a> (myšlenka na ně povstala u jednoho zvlášť vydatného oběda při bouři živlů). Ze seznamu bude zřejmá rozsáhlost prostoru, ve kterém se současný horor pohybuje. Od fantastické a mezi žánry napjaté pohádky <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">El laberinto del Fauno</span> nebo výborné temné dětské fantazie <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Paperhouse_%28film%29"><span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Paperhouse</span></a> přes klasický formát <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Diary of the Dead</span> či <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">30 Days of Night</span> až k exotice <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Primitif</span> či humorné a parodické nadsázce <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Zombie Strippers</span> nebo <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Behind the Mask: The Rise Of Leslie Vernon</span>.<br />Poctivě přiznávám, že ze mě žádný poučený fanoušek ani znalec filmového hororu nebude. Literatura toho žánru je mi bližší a málokterý hororový film mě dokáže oslovit. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkf-7E1Ks1CXzaFLu0G24QiA8iOjTKuV901dYlsIr81zNf6EVkwWqF8idY8fcj5IfLGJNSq1REVOIK8b2UlvQZ5xX-IAdDvF7xXwgGg5wV72tOOdiLItE00eGXQ3E5j2COVbDBZw/s1600-h/obitus.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 113px; height: 86px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkf-7E1Ks1CXzaFLu0G24QiA8iOjTKuV901dYlsIr81zNf6EVkwWqF8idY8fcj5IfLGJNSq1REVOIK8b2UlvQZ5xX-IAdDvF7xXwgGg5wV72tOOdiLItE00eGXQ3E5j2COVbDBZw/s200/obitus.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235890471212677474" border="0" /></a>Jejich instrumenty jen zřídka odhalí ty zdroje hrůzy, kterých si cením a které daleko přesahují prostý úlek, odpor nebo násilí (tak časté i v moderních literárních hororech). Zasmál jsem se u Behind the Mask, neuvěřitelných zombie striptérek (střílejících po sobě kulečníkové koule pomocí... no, hádejte) nebo <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Untold Story 2</span>, ocenil jsem pár dobrý záběrů, kvalitně stylizované upíry a místy zajímavou atmosféru <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">30 dní dlouhé noci</span> (<a href="http://blog.obitus.cz/2007/11/30-days-of-night.html">podrobněji u Obituse</a>) i <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">The Signal</span> (<a href="http://blog.obitus.cz/2008/05/signal.html">tamtéž</a>), ale skutečný zážitek mi přinesly až (pokolikáté už viděný) Faunův labyrint, překvapivě dobrý Paperhouse nebo španělský <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Orphanage_%28film%29">Sirotčinec</a> vystavěný v duchu Amenábarových famózních <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Others_%282001_film%29">Těch druhých</a>. (The Orphanage se u nás dostal do "áčkové" distribuce, a přestože navzdory tvrzením na plakátech jej <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Guillermo_del_Toro">Guillermo del Toro</a> jen produkoval, nenechte si ho ujít.)<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkEgDOqCUtcEhKza3A3CBMpzOPoCYlls36K_8doZL0os6VDnA-GMp4NFwe8jTDachKVF3MNh75loAfQTlroOoOIJDGcYMvuSgk8CJ43WthSwLOGWfTuACCx36Y_3ciNKhAeKoLPQ/s1600-h/apache.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 106px; height: 80px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkEgDOqCUtcEhKza3A3CBMpzOPoCYlls36K_8doZL0os6VDnA-GMp4NFwe8jTDachKVF3MNh75loAfQTlroOoOIJDGcYMvuSgk8CJ43WthSwLOGWfTuACCx36Y_3ciNKhAeKoLPQ/s200/apache.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5235890737011589970" border="0" /></a><br />Ale jak říká Apache, THS má mnoho rozměrů. A už jen kvůli jím zmíněné debatě, která proběhla poslední večer a ve které jsme se přeli o <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Kuttner">Kuttnerovu</a> povídku <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Byl to démon</span>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Brad_Anderson_%28film_director%29">Andersonův</a> film <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Session_9">Session 9</a> nebo <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Stanley_Kubrick">Kubrickovo</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Shining_%28film%29">The Shining</a>, kvůli debatě o zdrojích žánru a jeho vymezeních, která nás zaměstnávala cestou severomoravskými poli, nebo třeba jen kvůli tomu spaní pod širákem to prostě stále za to!<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-28077273404802676942008-07-22T20:43:00.012+02:002008-07-22T22:17:06.114+02:00Mají vás vaši blízcí rádi?:)<div style="text-align: justify;">Před několika málo dny jsem na THS vedl u piva, kofoly, Jamesona a smaženého sýra rozhovor s člověkem, kterého znají čtenáři ČSFD jako tajemného <a href="http://www.csfd.cz/uzivatel/22765-dcorso/">d-corsa</a>. A kromě hororu (o tom vlastně řeč téměř nebyla) jsme si povídali například o blogování - o jeho smyslu, perspektivách a tak podobně. Zkrátka hospodsky jsme mudrovali. Ono - v tom parném dni nebylo divu. Dušoval jsem se při tom, že nejsem z těch, kteří by blog používali jako veřejný "soukromý" deníček (většinou je to nuda), že mi jde o něco jiného. Od popularizace přes sebekázeň až po jakýsi těžko definovatelný pocit nesvázanosti pravidly akademické obce (sic!) atd atd. Věřím, že až na tyto řádky a pár jiných v některých minulých příspěvcích se mi to daří:) Ne že bych se nesnažil o osobní pohled, jen nepíšu o osobních věcech mého osobního života. Dnes udělám malou výjimku, byť i ona snad může vykročit za hranice mojí maličkosti. Snad mě někdo nesepse tak jako nedávno nějací šílenci <a href="http://blog.obitus.cz/">Obituse</a> na jeho vlastním blogu. Rád bych totiž poděkoval. Proto taky ten podivný název.<br /></div><div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghT6aCqQinJBY0ZhshKHRMOjeJ6fAXyvzDau9QKLMiSAFhPahqqGzh9MZT5-cde9LyjFfYPjFZsqjw9A4oOtF1tjLVqlQW1dou0w91qZIn5TVRdiMfFeFfFMCqLCk5wgRN5oXtPQ/s1600-h/hoeg.gif"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghT6aCqQinJBY0ZhshKHRMOjeJ6fAXyvzDau9QKLMiSAFhPahqqGzh9MZT5-cde9LyjFfYPjFZsqjw9A4oOtF1tjLVqlQW1dou0w91qZIn5TVRdiMfFeFfFMCqLCk5wgRN5oXtPQ/s320/hoeg.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225919010310551778" border="0" /></a>Moji blízcí mi nadělili k mým ehmcátým narozeninám pěkné dárky. Dan vyslyšel moji prosbu, že se mi přes veškerou snahu nedostává pořádného románu, a podaroval mě proslavenou knihou <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Peter_H%C3%B8eg">Petera Hoega</a> <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Cit slečny Smilly pro sníh</span>. Nevím, jestli ho k tomu vedla moje nedávná SMSka, kde jsme definoval svou potřebu zhruba jako touhu po sci-fi, která bude obsahovat hutnou dobrodružnou epiku se ždibcem romantiky, ale ne hloupou, zato s řádným přesahem - něco mezi <a href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2006/06/cursus-finis-africae-iv-duna-nen-drsn.html">Herbertovou <span style="font-style: italic;">Dunou</span></a> a <a href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2006/04/cursus-finis-africae-i-sci-fi-na-potku.html">Crowleyho povídkou <span style="font-style: italic;">Sníh</span></a>, nebo je to náhoda. Uvidíme. Snad v tom nebude jen ten sníh...<br /><a href="http://vitek-g.blogspot.com/">Vítek</a> zase umně <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1K3yVBWt4H_822Vh-yMi4Fo707sXrG7jsCi4sNASdamtOGUa_A3cjhzv4TBfrDRr-uP-75hcb-RMKdKGmsBYxDSCZ4CZ_iZVZGeZKXyVY7epCZ2qBZL50zF9JKu7HpreSR3pA9Q/s1600-h/island.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 97px; height: 141px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1K3yVBWt4H_822Vh-yMi4Fo707sXrG7jsCi4sNASdamtOGUa_A3cjhzv4TBfrDRr-uP-75hcb-RMKdKGmsBYxDSCZ4CZ_iZVZGeZKXyVY7epCZ2qBZL50zF9JKu7HpreSR3pA9Q/s320/island.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225920682688272402" border="0" /></a>skloubil moji slabost pro promrzlý Island a hororové příběhy, když mě obdaroval souborem <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Mrtvému nože netřeba</span> - starými i novějšími příběhy, které jsou kouzelné nejenom tím, že činí čtenáře vnímavějším k tradičním vyprávěcím postupům, odlišným od těch, jež známe z moderní literatury. Po laponských, grónských, tichomořských a podobných "pohádkách" už snad trochu rozumím a těším se o to víc.<br />S největším překvapením ale přišla moje milá - pamětlivá toho, jak moc mě baví, když spolu posloucháme rozhlasové dramatizace, a také mojí nepřehlédnutelné obsese brakovými žánry <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQSzfbG-sK0m-AGz4AMb_6qUaArcw7D6zzNsDTT6nPLPhZqDYKJm-_L2icAM9JC9RgWB6tPJ0d7GiBk2RzRLwqaDNlyeMGrJVyWNNtWupwwPfM_PApOHEDNB7N_XfnkvbhpB4qXQ/s1600-h/algernon.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 150px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQSzfbG-sK0m-AGz4AMb_6qUaArcw7D6zzNsDTT6nPLPhZqDYKJm-_L2icAM9JC9RgWB6tPJ0d7GiBk2RzRLwqaDNlyeMGrJVyWNNtWupwwPfM_PApOHEDNB7N_XfnkvbhpB4qXQ/s320/algernon.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225921058224678514" border="0" /></a>zakoupila mluvené slovo, o <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaZxVyiimS23qT2uphjdDOS8HqNtxuNOCnbCdWdf6a6mPUdM_HA5Xg3bJw6Ce9n3dCkWAVA-Dmt0f3nzjLPe6aoJgjTaCODm0igvl6fHh-0aw6gT2so0fBjInAmXVfzQSTh8pfYw/s1600-h/maupassant.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 143px; height: 143px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaZxVyiimS23qT2uphjdDOS8HqNtxuNOCnbCdWdf6a6mPUdM_HA5Xg3bJw6Ce9n3dCkWAVA-Dmt0f3nzjLPe6aoJgjTaCODm0igvl6fHh-0aw6gT2so0fBjInAmXVfzQSTh8pfYw/s320/maupassant.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225920926800635810" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXiK-2IH3nSKntGmkAO56ilL5MOf3xxteXEGwij-J0-cx7VWTRaUQlItVjEzXSnaWXWRvuHPETqXhB6PDX6aEg98rvwA057m9bwNdg2wOuwBdVOt4TuBx4lwwft2xIm3Mr4eKRSg/s1600-h/poe.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 132px; height: 145px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXiK-2IH3nSKntGmkAO56ilL5MOf3xxteXEGwij-J0-cx7VWTRaUQlItVjEzXSnaWXWRvuHPETqXhB6PDX6aEg98rvwA057m9bwNdg2wOuwBdVOt4TuBx4lwwft2xIm3Mr4eKRSg/s320/poe.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225921170656263106" border="0" /></a>jehož existenci jsem neměl ani ponětí. Věděl jsem sice, že je možné si <a href="http://www.torrentz.com/bdc1fb1d61f15bfcf9281025993d54b1f9701d8f">poslechout v angličtině <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Kingovu</span> <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Temnou věž</span></a>, ale nikdy mě nenapadlo pátrat po "čtení z hororu" v češtině... Takže pozor sci-fi a hororoví maniaci - na CD je možné koupit výbor z <a href="http://tympanum.cz/katalog/jama-a-kyvadlo-a-jine-povidky">Poea <span style="font-style: italic;">Jáma a kyvadlo a jiné povídky</span></a>, povídku <a href="http://www.radioservis-as.cz/katalog/zbozi.php?detail=1412"><span style="font-style: italic;">Růže pro Algernon</span> Daniela Keyese</a> nebo - světe div se - minisoubor hororových povídek <a href="http://www.audiostory.cz/www/index.php?page=katalog&typ=1&id=25">Guy de Maupassanta <span style="font-style: italic;">Strach</span></a>. Ve výborné kvalitě! O všech zmíněných autorech už jsem na blogu psal a ručím za ně hlavou (byť u Maupassanta je nutné zvyknout si na jeho "bezpointový" styl soustředěný hlavně na psýché postav a atmosféru příběhu - úvodní <a href="http://www.audiostory.cz/media/zvuk49.mp3"><span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Horská chata</span></a> je ukázkovým příkladem).<br />Takže ještě jednou a velmi osobně: Díky!<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-6578253513487682152008-06-26T21:07:00.003+02:002008-06-26T21:21:13.226+02:00Z věd o jazyce XXIII: Co to znamená, že je jazyk jako hra?<div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">"Proč hrajete tak rád šachy?"</span><br /><span style="font-style: italic;">"Protože je to jediná věc na světě, kde vidím všechny faktory a rozumím všem pravidlům."</span><br /><br />[Robert A. Heinlein, Oni, 1941]<br /><br /><span style="font-style: italic;">"Teze I</span><br /><span style="font-style: italic;">... Tak jako se pravidla šachu aplikují na to, k čemu dochází v průběhu šachové partie, a určují, 'jak se to počítá' (např. jako mat, malá rošáda nebo jednoduše jako tah jezdce z B1 na A3), jazyková pravidla se aplikují na promluvy a dávají jako out-put jejich význam..."</span><br /><br /><span style="font-style: italic;">"Souhrnně řečeno, Saussurova známá srovnání jazyka s hrou v šachy nemají s Tezí I vesměs co dělat. Tvrzení, že jazyk je systém, který 'zná jen svůj vlastní řád', bychom neměli přejít bez komentáře. Měli bychom je jednoznačně odmítnout, pokud má implikovat, že jazyk je autonomní, v sobě završený systém pravidel, jejich určitost nezávisí na mimojazykových faktech."</span><br /><br />[Petr Koťátko, Interpretace a subjektivita, 2006]<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-77119211273600081392008-06-18T15:07:00.004+02:002008-06-18T15:11:59.154+02:00Nová sekce<div style="text-align: justify;">Nestíhám přispívat na blog o všem, o čem bych rád. Proto jsem alespoň přidal do pravého sidebaru sekci <span style="font-style: italic; font-weight: bold;">Co právě čtu. </span>Pro možnou inspiraci. Řazeno abecedně, nikoliv dle preferencí.<br />Právě toho čtu hodně:)<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-58813137496206133092008-06-13T21:06:00.003+02:002008-06-13T21:31:29.428+02:00O entropii<div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Everyone dates the demise of our neighbourhood from the suicides of the Lisbon girls. People saw their clairvoyance in the wiped-out elms, the harsh sunlight and the continuing decline of our auto industry. Even then, as teenagers, we tried to put the pieces together. We still can't. Now whenever we run into each other at lunches or parties, we find ourselves going over the evidence one more time. All to understand those five girls, who, after all these years, we can't get out of our minds [...] So much has been said about the girls over the years. But we have never found an answer. It didn't matter in the end how old they had been, or that they were girls. But only that we had loved them, and that they hadn't heard us calling, still do not hear us calling them out of those rooms where they went to be alone for all time, and where we will never find the pieces to put them back together. </span><br /></div><br /></div>[The Virgin Suicides]<br /><br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">V tu chvíli jsem pochopil.</span><br /><span style="font-style: italic;">"Pomůžu ti ho dostavět," řekl jsem.</span><br /><span style="font-style: italic;">Dostál jsem slovu. Pomalu, docela pomalu jsem hrad dokončil, pak jsem vstal, otočil se a odcházel, abych neviděl, jak se rozpadá ve vlnách, jako se rozpadá všechno...</span><br /></div><br />[Ray Bradbury, Jezero]Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-38944953570553612482008-06-06T11:42:00.006+02:002008-06-06T13:07:17.726+02:00Letní filmy: lehce, ale kvalitně?<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtJgF-cGjamAX0iEKZndKLIusAmWnqChQkLWItTgbR8aHPUBsyPGzCUw6UTllUFnuM8WiA5BBhK6-30jUvz6V6Sg5AnuYG8OxJ2FgI9DMzDpgyQnQNXr-s7SpCLXlB9qJJFwlsqA/s1600-h/d1_1024.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtJgF-cGjamAX0iEKZndKLIusAmWnqChQkLWItTgbR8aHPUBsyPGzCUw6UTllUFnuM8WiA5BBhK6-30jUvz6V6Sg5AnuYG8OxJ2FgI9DMzDpgyQnQNXr-s7SpCLXlB9qJJFwlsqA/s320/d1_1024.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208719787570199458" border="0" /></a>Léto přeje blockbusterům a oddechovějšímu žánru, o tom není pochyb. I na letošek je kvalitně přichystáno. Opomenu věci, na které se čeká, protože jsou uboze podbízivé a reklamně zdatné (<a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Sex_and_the_City:_The_Movie">Sex ve městě</a> apod.) a zůstanu u filmových pochutin. Už v předstihu se na scéně objevilo nové dobrodružství Indiany Jonese (<a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Indiana_Jones_and_the_Kingdom_of_the_Crystal_Skull">Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull</a>), a přes mírné obavy z toho, jak se starý pán (sic!) popasuje po dvaceti letech s postavou tak neodolatelně přitažlivou, jako je drsný archeolog, stejně neodolám a vyrazím do kina. Nevěřím, že by to mohli Spielberg a spol. pokazit. Dalším kouskem, který rozbuší srdce fanouška odmítajícího si přiznat, že na šestákovou zábavu je už trochu starý, je pochopitelně také nové pokračování <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Batman_%28film_series%29#The_Dark_Knight_.282008.29">Batmana</a> (<a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Dark_Knight_%28film%29">The Dark Knight</a>). Snad to není nevkusné, když přiznám, že se těším na výkon před nedávnem zesnulého <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Heath_Ledger" title="Heath Ledger">Heatha Ledgera</a> (jeho Joker skutečně děsí) a inteligentně podané temnoty <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Nolan" title="Christopher Nolan">Christophera Nolana</a>. Podle dostupných střípků to celé vypadá skvěle...<br /></div><div style="text-align: justify;">To nejdůležitější má ale na svědomí někdo úplně jiný. Příští pátek (13. 6.) se v kinech objeví nový film <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/M._Night_Shyamalan">M. Night Shyamalana</a> <a style="font-style: italic;" href="http://www.thehappeningmovie.com/">The Happening</a>. A nejde ponejvíc o to, že po kolísavé kvalitě jeho posledních snímků (byť třebas taková <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Village_%28film%29">Vesnice</a> si rozhodně nezaslouží odsudky, které se na ni častokrát sesypaly) se o Happening hovoří jako o poslední Shyamalanově šanci (fatalistickou nadsázku mají nejen média, ale i fanoušci v debatách prostě rádi). Jde o <a href="http://youtube.com/watch?v=ioG7lMvP5vA">obsah traileru ve verzi určené pro diváky starší sedmnácti let</a>... Přiznávám, jsem Shyamalanův fanoušek a skousnu i pro mnohé neskousnutelné <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Signs_%28film%29">Signs</a> (podle mě vtipný kus) a poněkud lacinější shyamalanovské "filozofování", protože technicky je Shyamalan skvělý. Oficiální trailer nevybočuje z řady, na to, jak urežíruje Shyamalan <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Mark_Wahlberg">Marka Wahlberga</a>, jsem navíc upřímně zvědavý. Jenomže když jsem uviděl onu zmíněnou verzi "od sedmnácti výše", začal mi běhat mráz po zádech. Pokud nejde jen o epizodické momenty a kvalitně zavádějící mix, ale o záběry vystihující náladu a pojetí celého filmu, máme se na co těšit. Shyamalan nejspíš hrubě přitvrdil a přichází s hodně ostrou podívanou, u které není slovo horor nemístné! Pokud se nerozmělní a nespadne do pasti prvoplánového, stále opakovaného efektu, bude to pro mnoho diváků poněkud nečekaný a asi i šokující zážitek. Risknu to a přestanu krotit své naděje - nemůžu se dočkat!:)<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-12428667785443242732008-06-04T13:13:00.003+02:002008-06-04T19:41:51.503+02:00Z věd o jazyce XXI: O významu<span style="font-style: italic;">Lingvistika je hledání významu.</span><br /><br />[B. L. Whorf]<br /><br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Jazykové konvence mohou jen usnadnit shodu komunikativní intence a interpretace (jsou prostředkem komunikativního komfortu, ne zdrojem významu).</span><br /><br /></div>[P. Koťátko, parafráze intencionalistického postoje v otázce povahy významu promluvy]Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-30777271136613306852008-04-11T21:44:00.003+02:002008-04-11T21:54:03.018+02:00Cursus Finis Africae XXVII: O jiném typu hrůzy<span style="font-style: italic;">"My nepřekračujeme vzdálenosti, my se jim vyhýbáme."</span><br /><br />Jack Finney, O ztracených lidech, 1995Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-18969446537734568962008-03-08T15:07:00.020+01:002008-04-07T10:42:37.412+02:00Z věd o jazyce XX: O teorii informace/komunikace<div id="l77y" style="text-align: justify;"><a id="ih.n" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQXmr7YBtMdmOukxCh_lBAlsIi9vjk28vDBq7JPfjhQb9Ca2nd4HSANIMZaWmj4-tKdv7nod2EBqYTCg5esQ3I7G_YDZ8hioSZHj_2CzwUSNr7FIKv4P_tn_5tU4kyhhxvsY_bsw/s1600-h/skafandr.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5178308121088104066" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left;" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQXmr7YBtMdmOukxCh_lBAlsIi9vjk28vDBq7JPfjhQb9Ca2nd4HSANIMZaWmj4-tKdv7nod2EBqYTCg5esQ3I7G_YDZ8hioSZHj_2CzwUSNr7FIKv4P_tn_5tU4kyhhxvsY_bsw/s320/skafandr.jpg" border="0" /></a>Na základě krátkého <a id="lbsm" href="http://vitek-g.blogspot.com/2008/02/die-grundbuchung-28121895-xv.html">Vítkova postu</a> jsem vyrazil nedávno do hradeckého <a id="l5j0" href="http://kinocentral.cz/">Centralu</a> na nový film <a id="k985" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Schnabel">Juliana Schnabela</a> <span id="mgvm" style="color: rgb(51, 51, 255);"><i id="hv53">Skafandr a motýl</i></span> (<a id="j6j5" href="http://www.thedivingbellandthebutterfly-themovie.com/"><i id="i0f9">Le Scaphandre et le papillon</i></a>). Schnabela mohou čeští diváci znát jak díky <a id="oeld" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Basquiat"><i id="xwc2">Basquiatovi</i></a>, tak smutnému a tragickému <a id="cmwe" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Before_Night_Falls_%28film%29"><i id="cimc">Before Night Falls</i></a> (momentálně k dostání jako DVD v <a id="jare" href="http://levneknihy.cz/">Levných knihách</a>, hlavní roli ztvárnil čerstvý držitel Oskara <a id="qhzj" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Javier_Bardem">Javier Bardem</a>). Poslední Schnabelův film není vůbec jednoduchý. Vítek už psal o zajímavé a výrazné kameře, já přidám velice silný příběh/námět (vnitřní svět muže stiženého locked-in syndromem) nebo netriviální dějovou strukturu, nepodbízivý způsob vyprávění a kladení akcentů. Pokud v brzké době vyšetřím trochu času, zkusím stručně analyzovat významotvornost střídání funkcí kamery a jejího pohybu (např. jestli její užití ve funkci "objektivujícího oka" nějak koreluje s vnitřním stavem hrdiny apod.), dnes chci ale soustředit pozornost na jiný problém.<br /></div> <div style="text-align: justify;">Děsivost <a id="ee-x" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Locked-in_syndrome">locked-in syndromu</a> spočívá mimo jiné v tom, že pacient je sice při vědomí a častokrát s plně zachovanými kognitivními funkcemi, zároveň je však bohužel quadriplegický a zbaven schopnosti produkovat mluvenou řeč (jazyková schopnost však zůstává neporušena!). <a id="op:-" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Dominique_Bauby">Jean-Dominique Bauby</a>, hrdina Schnabelova filmu, byl po mozkové příhodě úplně paralyzován a jediným komunikačním prostředkem mu bylo mrkání levým očním víčkem, jež využíval jako binární logické funkce TRUE/FALSE. Jeho řečová terapeutka se po mnoha <i id="e.z1">"výzkumech a konzultacích"</i> rozhodla, že odemkne Baubyho svět pomocí tabulky grafémů uspořádané na základě frekvence jednotlivých grafémů ve francouzštině (nebylo řečeno, zda-li na základě slovníku nebo statistického výzkumu korpusového typu). Komunikace ve směru Bauby-okolní svět probíhala tak, že Bauby vybíral pomocí mrknutí oka z řady vždy od začátku opakovaného výčtu frekvenčně řazených grafémů francouzštiny. Bauby tak za pomoci zapisovatelky dokonce napíše knihu, která <i id="zo5w">"took about 200,000 blinks to write and each word took approximately two minutes"</i>.<br />Daná situace je velmi zajímavá z hlediska matematické a logizující i klasické lingvistiky a také neurolingvistiky (teorie informace a komunikace, teorie binárního kódování, problém vztahu mluvené a psané řeči ve vztahu k jazyku, afatické a neafatické poruchy atd.). V tomto postu se ale podrobněji zaměřím pouze na problematiku vztahu přirozeného jazyka (češtiny) a teorie informace. Zdá se, že komunikační kód, který zvolila terapeutka (v podání překrásné <a id="p.qy" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Marie-Jos%C3%A9e_Croze">Marie-Josée Croze</a>), je sice inspirován v základě správnou úvahou, ale představuje "pouhý" počátkek cesty k rozvinutí opravdu efektivního komunikačního prostředku. Je přitom nutné vzít v úvahu, že film nijak netematizuje způsob sestavení dané tabulky, takže se budeme pohybovat v rovině spekulací a instruktážních ilustrací. Ale minimálně zobrazované užívání tabulky trochu napoví a poslouží jako vstupní brána při exkurzu do světa (lingvistické) teorie informace.<br />V roce 1997, kdy se příběh francouzského žurnalisty J-D. Baubyho odehrál, již měla (nejen francouzská) lingvistika k dispozici velmi mnoho kvalitních údajů o tom, jaké jsou vlastnosti přirozeného jazyka nahlíženého z hlediska obecné teorie informace. Zájem lingvistů o výsledky matematiků pracujících na poli teorie informace a komunikace se totiž objevil záhy po publikování základní práce oboru, Shannonovy <a style="font-style: italic;" id="v2qn" title="Mathematical Theory of Communication" href="http://plan9.bell-labs.com/cm/ms/what/shannonday/shannon1948.pdf" target="_blank">Mathematical Theory of Communication</a> (Shannon, 1948). Podobně jako v případě aplikací matematických modelů v oblasti strojového překladu, i v případě teorie informace bylo počáteční nadšení zchlazeno složitostí problematiky, nesporné výsledky však dlouhodobý výzkum přeci jen přinesl. Ukázalo se, že modely přirozeného jazyka pojímaného jako kód (symbolický systém s určitými statisticky relevantními vlastnostmi jako jsou konexita jeho prvků, statistická struktura zprávy, množství informace apod.), které vycházejí např. z markovovských procesů, mohou nejen vypovědět mnoho teoreticky zajímavého o vlastnostech přirozených jazyků a průběhu našeho dorozumívání, ale mohou přinést i spoustu praktického využití (např. Baubyho případ).<br />Od počátku se výzkumy v oblasti přirozených jazyků týkaly aplikací klíčového pojmu teorie informace, entropie (průměrného množství informace na jeden symbol jazyka, vyjádřené konvenčně v bitech). Bylo vypracováno několik typů metod pro její zjišťování (viz např. Königová, 1965, podrobněji o některých pak v Shannon, 1964 a Newman - Waugh, 1964), jejichž vývoj odrážel uvědomování si, jak složité vztahy existují uvnitř přirozených jazyků i mezi nimi navzájem. A právě to, jak bylo ve <span id="b7_o" style="font-style: italic;">Skafandru a motýlovi</span> používáno pomocné tabulky, nám pomůže na některé z těchto vztahů poukázat.<br />Jak vyplývá z výše uvedeného, úkolem Baubyho terapeutky bylo vymyslet co nejefektivnější způsob, jak z minima pacientových možností vytěžit maximálně efektivní nástroj pro jeho možné vyjádření. Celkem pochopitelně usoudila, že nezbývá nic jiného, než směřovat svou snahu k vystavění kódu založeného na Baubyho schopnosti mrkat jedním okem. Zde se nabízí jako nejjednodušší poskytnout pacientovi tabulku s písmeny zakódovanými do tzv. Morseovy abecedy, samozřejmě - vzhledem k univerzálnímu charakteru morseovky - upravené pro potřeby daného přirozeného jazyka (tj. kódování by se přizpůsobilo statistickým vlastnostem grafémického systému francouzštiny, češtiny atd.). Pacient by pak prostě každé písmeno zakódoval a zapisovatelka by pouze převedla jeho sdělení do grafémické podoby. Tento postup by byl pochopitelně nejrychlejší, ale pro Baubyho také nejnamáhavější - vezmeme-li v úvahu, že základní česká abeceda (zredukovaná o samostatné grafémy pro dlouhé vokály a konsonanty s diakritikou!) vykazuje průměrné zatížení jednoho grafému zhruba 3 mrknutí oka, pak by průměrně dlouhé české slovo (cca 5 - 6 písmen) vyžadovalo 15-18 mrknutí (o tom, že skutečný údaj by nakonec byl přeci jen nižší, <span id="cp:4" style="background-color: rgb(255, 255, 255);">níže</span>). Nespornou výhodou tohoto postupu tedy zůstává snadná technická proveditelnosti, největší rychlost kódování a nejspíš i menší kognitivní náročnost pro Baubyho paměť a plánování výpovědí (umožňovalo by to pohodlnější tvorbu v reálném čase), nevýhodou pak relativně velká fyzická náročnost celého procesu.<br />Další možnou metodou představuje využití binárně koncipovaného algoritmu, který by sloužil jako průvodce hláskovým systémem daného jazyka (co nejpřehledněji vztaženým k jeho grafémové podobě). Ten by byl v základu opřen o kombinaci statistických výzkumů (četnost jednotlivých skupin hlásek i hlásek samotných v textech daného jazyka) a funkčně upravených klasických klasifikací hláskového systému na základě fonologických kritérií. V zájmu co nejmenšího zatížení pacienta bychom při průchodu systémem kódovali NE jako NEMRKNUTÍ, ANO jako MRKNUTÍ. Tak by při opětovném vynechání kvantity byl vokál kódován maximálně dvěma mrknutími (a navíc velice rychle), stejně tak neznělý konsonant, znělý by byl kódován jen jedním mrknutím. Výhodou celého systému je opět jeho technická nenáročnost a při mírném snížení rychlosti vyvažující menší zatížení pacienta (max. počet mrknutí na znak by se snížil na dvě mrknutí, což by při první variantě z hlediska úspornosti překonávaly pouze dva grafémy a vyrovnávaly grafémy čtyři).<br />Oba výše uvedené modely pracují s principy teorie informace velmi omezeně. Opírají se především o statistická zjištění týkající se četnosti grafémů v textech jazyka (případně fonémů dle fonologických kategorií), při podrobnějším zpracování by pak využívaly zjištění o frekvenci výskytu symbolu v závislosti na pozici ve slově <span id="m3zo" style="background-color: rgb(255, 255, 255);">(o tom níže)</span> a při praktické aplikaci by zároveň oba modely přirozeně pracovaly s prediktabilitou následujícího symbolu, jež by ovšem byla ukotvena "pouze" jako znalost v jazykovém povědomí zapisovatelky. K efektivnějšímu využití teorie informace by však nejspíš směřovaly až modely následujícího typu.<br />Jak už bylo uvedeno výše, teorii informace zajímá statistická struktura zprávy, a to vzhledem k pojmu entropie, což je neurčitost symbolu vyjádřitelná také jako jeho informační hodnota (a tak vztáhnutelná např. k pojmu redundance). Teorie informace mimo jiné zjišťuje, kolik informace připadá průměrně na jeden symbol kódu a jakými vlastnostmi kódu (a vztahy v něm) je tato míra informace ovlivněna. Vlastně ji zajímá předpověditelnost...<br />Základním východiskem, se kterým pracuje i tabulka z Baubyho případu, je fakt, že jednotlivé symboly se v textech jazyka nevyskytují se stejnou frekvencí. Pravděpodobnost, že se v textu objeví určitý symb<span id="x3au" style="background-color: rgb(255, 255, 255);">ol, je u různých symbolů různá.<span style="font-style: italic;"> "Míra neurčitosti před obdržením symbolu tedy závisí na počtu možných symbolů a na jejich pravděpodobnostech."</span> </span><span id="h8:-" style="background-color: rgb(255, 255, 255);">(Padučevová, 1965)</span> V případě, že bychom sestavovali základní "baubyovskou tabulku", mohli bychom se řídit právě četnostmi výskytů symbolů v textech (spíš než ve slovníku). V takovém případě by na prvním místě v tabulce pro češtinu stál grafém O (nepočítáme mezeru), druhý by byl grafém E atd. (viz např. Králík, 1985), což by mělo zefektivnit a zrychlit celý proces vyjadřování. Na tomto principu byla vystavěna tabulka ve filmu a koneckonců by se o něj opíral navrhovaný "morseovský" přístup a částečně i přístup "fonologický". Průměrná hodnota neurčitosti H<sub id="kgby">1 </sub>= - [p(1)log<sub id="q3fd">2</sub>p(1) + p(2)log<sub id="cl9p">2</sub>p(2) + ... p(n)log<sub id="v2tw">2</sub>p(n)], kde n je počet symbolů v abecedě a p jsou pravděpodobnosti prvního až n-tého symbolu. Problémem tohoto jednoduchého přístupu je, že cenou, kterou platí za svoji jednoduchost, je právě ignorování vztahů v systému symbolů (jejich konexity). Takovýto přístup totiž pojímá symboly ve zprávě jako nezávislé a nezpracovává fakt, že v jazyce musíme počítat s tzv. podmíněnou pravděpodobností. Tak jako se s určitou četností vyskytují v textech jazyka základní symboly, platí to i o jejich řetězcích (matematici mluví v případě přirozeného jazyka o složitých markovovských řetězcích). Můžeme tedy zkoumat vlastnosti digramů (H2), trigramů (H3) atd. To vše samozřejmě v závislosti na velikosti vzorku, z něhož dané informace získáváme (čím větší řetězce, tím více se přibližujeme zjišťování frekvence slov, tedy musíme pracovat skutečně s velkým korpusem dat). Zatímco pro zjištění četnosti jednoduchých nezávislých symbolů stačí relativně malý vzorek (Königová a spol. pracovali se vzorkem 20 000 grafémů, viz Königová, 1965), pro zjišťování digramů a trigramů by takový vzorek už nejspíš dostatečný nebyl. Takovýto model odpovídá více naší intuici, že po grafémech následují další grafémy s nestejnou pravděpodobností. Pokud budeme např. někomu předříkávat tabulku písmen a on odsouhlasí písmeno P, pak můžeme při novém kole prezentace grafémů P v češtině klidně vynechat a (za jisté situace) rovnou přikročit ke grafému O. Vylepšená tabulka by v naší úpravě tedy musela obsahovat "podtabulky" operující minimálně s markovovskými, v lepším případě však přímo se složitými markovovskými procesy. Tak bychom se vyhnuli tomu, že bychom nerespektovali vztahy konexity, které v daném kódu panují.<br />Tento přístup bychom mohli samozřejmě dále zjemňovat a efektivizovat. Je např. zcela zřejmé, že jinou tabulku bychom potřebovali pro začátky slova, jinou pro jeho zakončení apod. Ukazuje se, že pozice grafému ve slově zřetelně ovlivňuje pravděpodonost jeho výskytu. Přestože je např. O nejfrekventovanější grafém v českých textech, tabulka pro počáteční písmeno slova by ho obsahovala až kolem sedmé pozice (jeho frekvence je silně ovlivněna vysokou frekvencí předložky o, předpony o-, zakončením tvarů ukazovacích zájmen apod.) a obecně byl by relativně osamoceným vokálem, protože frekvence vokálů je vysoká především v zakončení slovních tvarů (díky bohaté flexi češtiny). Stejně tak se mění entropie počátečního písmene v závislosti na frekvenci slov v jazyce (o tom pro češtinu např. Těšitelová, 1965).<br />Další zjištění, které můžeme využít, je údaj o průměrné délce slova v grafémech. Vezmeme-li v úvahu, že jazyková sdělení jsou do značné míry redundandní (kontext pomáhá posluchači dourčovat prediktabilitu zakončení slov apod.) a zvážíme-li průměrnou délku českého slova, mohou nás do jisté míry zajímat jen statistické vlastnosti a vztahy omezené na zhruba první čtyři grafémy českých slov. Vždy se však pohybujeme v aproximaci a testování, tj. musíme vzít v úvahu např. slovotvorné vlastnosti češtiny - typy předpon, závislost na slovních druzích apod. Podíváme-li se na nejfrekventovanější počáteční grafémy češtiny, zjistíme, že jejich frekvence je dána silnou produktivností předpon, na jejichž počátku stojí. V takovém případě bychom tedy s frekvencí pouhých čtyř prvních grafémů vystačili jen těžko... Atd. atd.<br />Tento stručný pohled na jednu z praktických aplikací vysoce teoretického jazykovědného výzkumu není samozřejmě vyčerpávající a nejspíš ani nejaktuálnější. Věřím, že existují sofistikované softwarové nástroje, které by, opřené o podrobnější výzkum češtiny, pomohly řešit "Baubyho problém" mnohem elegantněji, než zde bylo naznačeno. Nebohá terapeutka by si za filmem naznačených podmínek mohla dovolit tak maximálně speciální tabulku pro každou pozici ve slově, což by nebylo úplně neefektivní, ale pořád značně krkolomné. Přes veškerou snahu se mi zatím nepodařilo zjistit nic o případném aktuálně probíhajícím lingvistickém výzkumu současné češtiny. Pokud o něm víte nebo máte v šupleti dobrý algoritmus, podělte se :)<br /><br />Čermák, F. - Křen, M. a kol.: Frekvenční slovník. Praha 2004.<br />http://en.wikipedia.org/wiki/The_Diving_Bell_and_the_Butterfly (5. 4. 2008)<br />Königová, M.: Odhad entropie vyšších řádů. Informační bulletin pro otázky jazykovědné. Kvantitativní lingvistika, 6, 1965, s. 17-23.<br />Králík, J.: Kvantitativní charakteristiky českých grafémů. In: Těšitelová, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985.<br />Newman, E. B. - Waugh, N. C.: Redundance textů ve třech jazycích. In: Doležel, L. (ed.): Teorie informace a jazykověda. Praha 1964.<br />Padučevová, J. V.: Možnosti zkoumání jazyka metodami teorie informace. In: Exaktní metody v jazykovědě. Praha 1965.<br />Shannon, C. E.: Mathematical theory of Communication. Bell System Technical Journal, Vol. 27, pp. 379–423, 623–656, 1948.<br />Shannon, C. E.: Predikce a entropie tištěné angličtiny. In: Doležel, L. (ed.): Teorie informace a jazykověda. Praha 1964.<br />Těšitelová, M.: O entropii počátečních písmen v češtině. Informační bulletin pro otázky jazykovědné. Kvantitativní lingvistika, 6, 1965, s. 31-37.</div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-55979491935828066642008-03-01T15:48:00.012+01:002008-03-06T11:47:11.435+01:00Nové filmy: Scottova žánrová odysea pokračuje<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGRdtdWVEdSy8Nm2XVwlgnNzP4CDFmobJE52MfL0_j7JDRVugj3yT_Wr0Z2xYLeXOOYs8WkELB6y1oyLWOhSkKQqCmHfqLu0Lq_xQg5M8u7QLhKUA8KlFGUbIOL8sMMdVgkvik-w/s1600-h/137126.gif"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGRdtdWVEdSy8Nm2XVwlgnNzP4CDFmobJE52MfL0_j7JDRVugj3yT_Wr0Z2xYLeXOOYs8WkELB6y1oyLWOhSkKQqCmHfqLu0Lq_xQg5M8u7QLhKUA8KlFGUbIOL8sMMdVgkvik-w/s400/137126.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5172787986057306290" border="0" /></a>Restů se od posledních systematičtějších a pravidelnějších příspěvků na tomhle blogu nahromadilo tolik, že nemá cenu pokoušet se je nějak dohánět. Je to trochu škoda, protože o Vánocích byla trocha času číst a koukat na filmy a krok se současnou filmovou produkcí se snažím držet i teď, co jen to jde. Proto alespoň stručně připomenu, že už před Vánocemi vyšly <a style="font-style: italic;" href="http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=137126">Dějiny filmu</a> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Kristin_Thompson">Kristin Thompsonové</a> a <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/David_Bordwell">Davida Bordwella</a> zacílené především na narativní strategie, což umožní, aby se zdejší diváci mohli kvalitně seznámit s "řečí" filmu jako specifického média. (A snad to donutí <a href="http://www.respekt.cz/autori.php?fIDAUTORA=976">Terezu Brdečkovou</a>, aby konečně přestala psát o filmu do Respektu a definitivně přenechala tuto práci zjevně mnohonásobně kompetentnějšímu <a href="http://www.respekt.cz/autori.php?fIDAUTORA=3490">Janu Gregorovi</a>.)<br /></div><div style="text-align: justify;">Snad se dostanu k jednotlivým snímkům podrobněji (podobně jako u <a style="font-style: italic;" href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2008/02/o-fantomu-filmovm-internetovm-msnku-u.html">Tahle země není pro starý</a>), i když ne všechno, co jsem viděl, stojí za podrobnější zmínku (např. I am Legend mě docela zklamal). Na druhou stranu <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Ti druzí</span> (<a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Others_%282001_film%29">The Others</a>; díky, <a href="http://apache-hcr.blogspot.com/">Apači</a>!), <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Persepolis_%28film%29"><span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Persepolis</span></a> nebo <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Východní přísliby</span> (<a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Eastern_promises">Eastern Promises</a>) potěšily. Včera jsem si v klidu a trochu s odstupem znovu pustil se zvědavostí očekávanou a nakonec dost rozporuplně přijatou novinku <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Ridley_Scott">Ridleyho Scotta</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/American_Gangster_%28film%29">American Gangster</a>.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsoE2SFf0bDvCgVxhwhmser-KnnDKTlfeh1GzFzEB_yqxE88wEY5ojjJBcUTy-dIh1AOdSoUkmWNDzqG3qTMIpB-GgEPyzoCBEUA6HeorHUB05Bah8g2kgoIsgC_IVr9TCw5VTug/s1600-h/frank-richie-gangster1_1193879210.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsoE2SFf0bDvCgVxhwhmser-KnnDKTlfeh1GzFzEB_yqxE88wEY5ojjJBcUTy-dIh1AOdSoUkmWNDzqG3qTMIpB-GgEPyzoCBEUA6HeorHUB05Bah8g2kgoIsgC_IVr9TCw5VTug/s320/frank-richie-gangster1_1193879210.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5173201411019284674" border="0" /></a>Výpravná epika o vzestupu a pádu černošského bosse <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Lucas_%28drug_lord%29">Franka Lucase</a> a jeho nenápadném lovci <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Richie_Roberts">Richiem Robertsovi</a> nepotvrdila toužebné očekávání další opuletní kroniky z rodu <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Godfather">Kmotra</a>, <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Once_Upon_a_Time_in_America">Tenkrát v Americe</a>, <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Goodfellas">Mafiánů</a> nebo <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Casino_%28film%29">Casina</a>. A to kvůli slabšímu scénáři, nepřesvědčivému <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Denzel_Washington">Denzelu Washingtonovi</a> (<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Russell_Crowe">Crowe</a> byl lepší!) a Scottově utápění se v dokonale zvládnutných finesách, které se však bez zajímavě vyprávěného příběhu stávají podružnostmi. Ridley Scott si dal opravdu záležet na tom, aby všechno vypadalo stylově adekvátně - např. skvěle využití škály "vybledlosti" barev, kostýmy, hudba nebo aby film bohatě pracoval s intertextovými odkazy fungujícími na úrovni obsahu i vztahu k žánru/tradici - reverzivně pojatá variace Kmotra, scorseseovské scény atd. To všechno bylo chytré, ale filmový zážitek to neumocňovalo, pouze na sebe upoutávalo pozornost. V těch lepších momentech totiž vyprávění představovalo eklektickou směsku, jejíž intelektuální hodnotu z hlediska vztahování se k tradici možná docení cinefilové (viz např. zasvěcenou a kvalitní mikroanalýzu na <a href="http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/americk-gangster-godfather-magic.html">Markově blogu</a>), která ale podle mého negenerovala žádné zajímavé významy a působila jako spíš samoúčelná, i když občas také příjmně vtipná/ironizující hra. Nesouhlasil bych s tvrzeními, že film neobsahoval žádné zapamatovatelné scény ("kostelní" scéna a scény následující, skvěle hudebně vygradované zastřelení Lucasova konkurenta na rušné ulici aj.). Podle mého se ale Scott až zbytečně příliš soustředil na vymezování svojí pozice v dějinách gansterského subžánru namísto toho, aby poutavě vyprávěl něco zajímavého. Není třeba kopírovat <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Scorsese">Scorseseho</a> téměř sociologický pohled na fungování mafie nebo rozmáchlou osudovost <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Ford_Coppola">Coppoly</a>. "Stačí" jen vytěžit nabízející se témata a použít na vyjádření rozporuplných postav herce, který v sobě rozpory integruje, nikoliv je nevěrohodně slepuje (Washington). Držení hrdinů "od sebe" nenese žádné napětí, postavě Lucase chybí hloubka, kontext událostí plní jen úlohu kulis, nikoliv neoddělitelného rámce. Těžko věřit, že by chtěl Scott jen opisovat z klasiků, spíš bychom čekali, že se k nim nějak vyjádří (viz Markův blog) nebo je doplní. Nakonec však jeho rozmáchlá freska působí jen jako odrážení se mezi mantinely vyřčeného, které nedokáže navzdory zjevné snaze nijak inspirativně posunout. <br />Možná že zejména u filmů, které nějak pracují se žánrovostí, je o to důležitější přemýšlet, proč jsme nakonec nedostali to, co bychom díky rámci typických očekávání vázaných na žánr dostat měli/chtěli. Zároveň bychom ale neměli zapomínat, že stejně tak je důležité chtít vždycky víc než jen porušení zaběhnutého řádu věcí, které nenabízí zajímavější alternativu. V případ Scottova Amerického gangstera platí podle mého obojí.</div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-74486099158802766872008-03-01T15:17:00.005+01:002008-03-02T18:50:02.596+01:00Z věd o jazyce XIX: O češtině dnes<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqStmqSnRjhha1Pwzz2GXmbHKoVMH8kvxjp6DvzOJX2k33sQ5OuzYj5YNYwuUxBV2SMzxOo18b1YiUhi0ZB2FYXG5Ka9iOjG9opDxjA_-Ek0OIXMMlQhvHIosL7uWIjjIN-UPZjQ/s1600-h/IFORUM-5071-version1-Cestina11.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqStmqSnRjhha1Pwzz2GXmbHKoVMH8kvxjp6DvzOJX2k33sQ5OuzYj5YNYwuUxBV2SMzxOo18b1YiUhi0ZB2FYXG5Ka9iOjG9opDxjA_-Ek0OIXMMlQhvHIosL7uWIjjIN-UPZjQ/s320/IFORUM-5071-version1-Cestina11.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5172780564353818786" border="0" /></a><span style="font-style: italic;">"Česká komise UNESCO, Univerzita Karlova v Praze a Akademie věd ČR uspořádaly u příležitosti vyhlášení 21. února organizací UNESCO Mezinárodním dnem mateřského jazyka kolokvium s názvem </span><span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Potřebujeme češtinu? A jakou?</span><span style="font-style: italic;">"</span> Vystoupily na něm významné postavy současné české lingvistiky jako <a href="http://ufal.mff.cuni.cz/%7Esgall/">Petr Sgall</a> (propagátor velmi nekonvenčních přístupů k pojímání vztahu spisovné češtiny a jejích nespisovných útvarů), <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Kraus">Jiří Kraus</a> (přední český badatel v oblasti rétoriky), <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Uli%C4%8Dn%C3%BD">Oldřich Uličný</a> (badatel v oblasti jazykové kultury), <a href="http://www.ujc.cas.cz/lide/people.php?man=Hoffmannova">Jana Hoffmannová</a> (propagátorka komunikačně orientovaných lingvistických modelů) apod. Kompletní zvukový záznam kolokvia si díky záslužnému projektu ČRo Leonardo můžete stáhnout <a href="http://www.rozhlas.cz/leonardo/veda/_zprava/424820">ZDE</a>, několik dní předtím uvedené Vstupte s prof. Jiřím Krausem pak <a href="http://www.rozhlas.cz/leonardo/audio/?p_po=2628&p_dat_from=18.02.2008&dni=1">ZDE</a>. Posouzení kvality příspěvků z hlediska jejich obsahu i způsobu prezentace ponechám na vás...<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-73084243048986543252008-02-22T21:50:00.003+01:002008-02-22T22:07:38.507+01:00Bratři Coenové a McCarthyho smutná vize<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiZl0cQ_kdc2P7RwBBFwvWdqjDGkr4w2W-Z4Mlcsw938CqLYWJsAqKRDHjNrwh-jZDxqVhWsKkEyZm3jIprKpCl1ry4S_3fQ_OuaSmCgJrywjmrcJc4lVIWuFtxvQyDhR265fU5w/s1600-h/images.jpeg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiZl0cQ_kdc2P7RwBBFwvWdqjDGkr4w2W-Z4Mlcsw938CqLYWJsAqKRDHjNrwh-jZDxqVhWsKkEyZm3jIprKpCl1ry4S_3fQ_OuaSmCgJrywjmrcJc4lVIWuFtxvQyDhR265fU5w/s320/images.jpeg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5169913019795247762" border="0" /></a>O <a href="http://www.fantomfilm.cz/">Fantomu</a>, filmovém internetovém měsíčníku, už jsem několikrát krátce psal. Je stále ambicióznější a respektovanější. I proto mě potěšila a zároveň pěkně vyděsila a znervóznila nabídka publikovat v něm. Nakonec jsem to zkusil, i když je to jen zlomek toho, co všechno by stálo za to rozebírat. Takže aspoň něco málo o bratrech Coenových a jejich novém filmu připomínajícím, že <a href="http://fantomfilm.cz/?type=article&id=585">Tahle země není pro starý</a>.</div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-46726095280235476932008-02-05T19:24:00.000+01:002008-02-05T19:52:08.881+01:00Z věd o jazyce XVIII: O čtení<div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Po nahlédnutí do literatury o čtenářských dovednostech by se nezasvěcený člověk mohl domnívat, že cílem čtení je konvertovat tištěný text do řeči. Ovšemže tomu tak není: cílem čtení je porozumět textu (a snad ho i vychutnat)".</span><br /><br />[R. Ellis]<br /><br /><span style="font-style: italic;">Čeští studenti jsou podprůměrní čtenáři [...] České děti totiž mají velké problémy pochopit text, analyzovat ho a vybrat z něj podstatné věci. Mnohem lépe tuto dovednost - čtenářskou gramotnost - zvládají malí Finové či Britové. I v mezinárodním srovnání jsou Češi až na 26. místě z 56 zemí, které v loňském roce porovnávala OECD ve svém průzkumu PISA. To testuje patnáctileté žáky v dovednostech, které člověk uplatní v životě. Právě čtenářská gramotnost je jednou z nejdůležitějších schopností, kterou by si člověk měl odnést už ze základní školy.</span><br /><br /><a href="http://hn.ihned.cz/">[HN.IHNED.CZ</a> 24. 1. 2008]<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-60297401282518374562007-11-22T20:38:00.000+01:002007-12-29T13:36:11.918+01:00O některých hororových antologiích poosmé: stará dobrá hororová práce<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj25JIZrd4NtxcrpOzZ8i1nT602QjTRr-RLWKvzMXsYNtD3fymtYDKrXGiJw5HSGsydWLwsy67ohCDnUZ-R7vjgDR8EojvTfxTiIxCcevUrD-onLM43DYdPdzovvwggM-_pinUEIg/s1600-h/3382.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj25JIZrd4NtxcrpOzZ8i1nT602QjTRr-RLWKvzMXsYNtD3fymtYDKrXGiJw5HSGsydWLwsy67ohCDnUZ-R7vjgDR8EojvTfxTiIxCcevUrD-onLM43DYdPdzovvwggM-_pinUEIg/s320/3382.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5135757655962561762" border="0" /></a>Tak trochu ve stínu dvou slavných předlistopadových antologií hororu Tiché hrůzy a Lupičů mrtvol zůstává povídkový soubor <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Půlnoční povídky</span>, který k vydání v roce 1989 připravily <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Zuzana Ceplová</span> a <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Jarmila Rosíková</span>. Svým způsobem oprávněně, přesto je podle mého názoru dobré se s ním seznámit. Je totiž poměrně obsáhlý, a přestože není nijak koncepčně výrazný, obsahuje pár skutečných stavebních kamenů hororové povídky.<br />Budu se nejspíš opakovat, ale s vydáváním antologií hororu, a to nejen tím předlistopadovým a nejen tím naším, je tak trochu potíž. Antologie je svým způsobem úžasný "nástroj", v jehož moci je interpretačně představit dílo jednotlivce nebo skupiny autorů. A i když i poměrně náhodně uspořádáné uskupení literárních děl může obsahovat pravé poklady (příkladem budiž právě Půlnoční povídky), osobně preferuji existenci určité koncepce v pozadí takovýchto výborů. Vzato poctivě, síla <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Korbařova</span> výboru byla především v pečlivém výběru a aktuálnosti nastřádaného materiálu, <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Zábranův</span> <a href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2007/04/cursus-finis-africae-xix-o-nkolika.html">projekt</a> si s Korbařovým nezadal v pečlivosti výběru, navíc místy překračoval podvědomě běžně akceptované hranice hororu a ukazoval i jistý vývoj na časové ose. Z hlediska interpretačního a vědeckého je nejspíš dosud nepřekonaným dílem <span style="color: rgb(51, 51, 255);">Adamovičův</span> <a style="font-style: italic;" href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2007/08/o-nkterch-hororovch-antologich-posedm.html">Hlas krve</a>, na další podobně ambiciózní projekt si nejspíš ještě dlouho počkáme. Jako rozumný se však jeví i obyčejný model vydávání bestofek pro daný rok, případně danou epochu. Potřeba českého <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/S._T._Joshi">S. T. Joshiho</a> je však neodiskutovatelná.<br />Půlnoční povídky jsou další z antologií, které pátrájí v bezesporu inspirativních dobách minulých a jejichž těžiště se nachází v 19. století. Zároveň, podobně jako mnoho jiných výborů, vybírají ze jmen povětšinou slavných a nepřekvapivých (čest výjimkám), u nás již mnohokrát představených. A že mají být především čtením na ukrácení noční chvíle, chválabohu alespoň nijak nezastírají. Seznámíme se tak s dalšími kusy z per <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe">Poea</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Turgeniev">Turgeněva</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Gogol">Gogola</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/E.T.A._Hoffmann">Hoffmanna</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Maupassant">Maupassanta</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Pushkin">Puškina</a> nebo <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Louis_Stevenson">Stevensona</a>, což sice ani v roce 1989 jistě neuškodí, ale přeci jen v té době už bylo třeba kreslit mapy i jiných, neprobádaných oblastí. Jejich posledními kartografy byli totiž právě Korbař se Zábranou. Jako materiál pro hledání různých podob děsu však Půlnoční povídky poslouží velmi dobře. Zdá se, že to byl koneckonců možná ten hlavní "klíč" při výběru jednotlivých kusů!<br />K nespornému kladu antologie Půlnoční povídky patří to, co její editoři zmiňují na záložce: kromě toho, že míchali autory primárně hororové (Poe, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Montague_Rhodes_James">James</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Sheridan_Le_Fanu">Le Fanu</a>, <a href="http://hem.fyristorg.com/bd/ab/">Blackwood</a>) s těmi nehororovými (viz výše) - což je ale častý "mustr" takovýchto nakladatelských počinů - je jistě záslušné, že některé ze zařazených kusů vyšly v Půlnočních povídkách česky poprvé (zatím se mi nepodařilo identifikovat je všechny). I jen čistě informativní rozměr mnohých antologií je totiž nezbytným předpokladem pro seznamování českých čtenářů s kontextem hororové povídky (třebaže 19. století patří k těm oblastem prozkoumanějším). A Půlnoční povídky seznamují opravdu důkladně. Publikace o čtyřista šedesáti stranách obsahuje dvacet tři povětšinou velmi vydařených strašidelných příběhů z české, ruské, americké, francouzské, čínské, britské, irské, německé a švédské literatury. Tu českou zastupuje poměrně nepřekvapivě Jakub Arbes se svým až halucinačním příběhem (zajímavá atmosféra), odkazujícím k jeho tvorbě romanetové, a nepříliš hororový <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Nebožtík rytmistr</span> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ign%C3%A1t_Herrmann">Ignáta Hermanna</a>. Důkazem, že i strašidelnost může být kulturně podmíněná, je <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Liščí svatba</span> <a href="http://dharmagaia.cz/index.php?pg=knihy&kt=sungling&tp=bk&sb=&ic=346">Pchu Sung-Linga</a> (jeho povídku lze nalezt i ve <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Fantastických povídkách</span>). Myslím, že v Číně musí mít liška nepříliš dobrou pověst, pokud chceme věřit, že je třeba se u čtení Liščí svatby bát... Poměrně dost příběhů se pohybuje na hranici humorných variací s hororovými prvky. Mezi takové patří Gogolova <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Májová noc aneb Utonulá</span> (ovšem s famózní Gogolovou imaginací, prostoupená folklórními prvky ukotvujícími horor v lidových pohádkách, jako to předvedl např. i ve <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Viji</span>), Puškinův <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Majitel pohřebního ústavu</span>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Washington_Irving">Irwingův</a> <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Ženichův duch</span> (pod názvem <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Příšerný ženich</span> také v antologii <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Stráž u mrtvého</span> aj.), Turgeněvův <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Pes</span> či <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Dickens">Dickensovo</a> <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Vyprávění o tom, jak skřeti unesli hrobníka</span>. Jiné texty zase směřují spíše k detektivnímu thrilleru (<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Wilkie_Collins">Collins</a>) nebo dobrodružnému vyprávění (<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Crawford">Crawford</a>, třebaže závěr jeho jinak spíše průměrného příběhu je přímo hororově strhující!). Stevensonův <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Skřítek v lahvi</span> končí až nehororově šťastně, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Ambrose_Bierce">Bierceův</a> <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Případ na mostě přes Soví řeku </span>patří ke slavným povídkám a spíše než typickým hororem je krutou sondou do zmučené štvané duše. Ukotvením v pověstech a lidovém vyprávění řadí po bok Májové noci<span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Dovreskou čarodějnici</span> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Selma_Lagerl%C3%B6f">Selmy Lagerlöfové</a>, přestože její poetika i základní poloha jsou jiné. Jeden z klasiků hororové tvorby Guy de Mauppasant svou povídkou <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Zjevení</span> nezklamal (byť jsem Maupassantovým hororům nikdy moc neholdoval), velice zajímavá byla i <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Venuše Illská</span> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Prosper_M%C3%A9rim%C3%A9e">Prospera Mérimée</a> a pro mě trochu nevyzpytatelný E. T. A. Hoffmann svým <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Pískařem</span> (obsah jeho povídek je vždy jakoby zahalen oparem šílenství, z něhož vystupuje ta ze znepokojivějších tváří děsu).<br />Kromě zmíněných více či méně zajímavých strašidelných příběhů však obsahuje antologie i několik opravdu silných hororů. <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Strašidelný ostrov</span> Algernona Blackwooda sice možná není jeho nejlepší prózou, ale pečlivě budované napětí a závěrečná scéna jsou příkladem koncentrované hrůzy. Podobně je tomu i s <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Varováním zvědavcům</span> Montague Rhodes Jamese, které označila autorka doslovu Magda Hájková jako <span style="font-style: italic;">"pouhou historku pro ukrácení volné chvíle"</span> snad jen nedopatřením... Málokdo mě dokáže vyděsit tak jako M. R. James! Poeův <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Zánik domu Usherů</span> a <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Carmilla</span> Josepha Sheridana Le Fanu představují absolutní a základní klasiku, poněkud se vymykající zbytku souboru. Možná nejhvězdnějšími dílky jsou ale kratičké, opravdu černočerné a krutě vypointované povídky <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Opičí tlapka</span> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/W._W._Jacobs">Williama Wymarka Jacobse</a> a <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Otevřené dveře</span> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Saki">Hectora Hugha Munroa - Sakiho</a>. Gradace napětí je v obou případech neuvěřitelná a děsivá, byť závěry vyznívají dost rozdílně. Zatímco Saki naplňuje pověst dahlovského škodolibce, Jacobs utáhne šroub definitivně....<br />Jak už jsem uvedl výše, Půlnoční povídky nejsou vystavěny na půdorysu nějaké editorské koncepce zaměřené na systematictější mapování hororové povídky. Úběžníkem je zjevně pestrost poloh, mix známého s méně známým a nejspíš také dostupnost materiálu. Těžko tedy hovořit o možnosti nějaké výraznější typologizace. V souboru nalezneme dost příkladů oblíbené ghost story (jedno z dominantních východisek tehdejší hororové produkce) v různých variacích, ilustraci návaznosti hororové povídky na útvary a motivy lidové slovesnosti, iniciační upírský příběh (rovněž vyrůstající z lidové tvorby), horor psychologizující a velmi sofistikovaný (směřující k moderní povídce), nestavějící na nijak výrazné pointě i naopak horory vysoce pointované!<br />Spíš než vnitřní "logiku" žánru je v tomto případě poměrně zajímavé sledovat, jak odráží některé z uvedených povídek obecněliterární kontext doby svého vzniku. Z Arbesova hororu dýchá sociálně kritický realismus, podobně je tomu u Charlese Dickense, Poe čerpá z gotického románu a vypořádává se s romantismem, Hoffmannova vypjatost romantismus téměř završuje. Gogol, ať v mnohém od Puškina odlišný, se tu s ním v parodické notě sbližuje apod.<br />Právě tento typ zkoumání je podle mého názoru totiž neméně důležitý. Je nepochybné, že horor je svébytný subkód literární tradice s vlastní historií, s vlastními klíčkovými autory, tématy a problémy. Zároveň je to ale součást literatury v širokém slova smyslu (a o interakci mezi mainstreamem a hororem není pochyb - Poe, Bradbury, King) a měl by být v tomto kontextu interpretován, hodnocen a analyzován. Knihy generují významy a mohou to dělat dobře nebo špatně. To je celé. Jedním z důsledků tohoto procesu může být čtenářův pocit napětí, strachu, ohrožení (hororovou knihu by měl provázet). Tím může, ale nemusí být pramen významů díla vyčerpán. Mezi dobrými horory najdeme díla, která "prostě jen" vyvolávají strach (a to skvěle, viz např. Bradburyho Emisara), stejně tak ale narazíme na knihy, u nichž je hrůza nikoliv cílem, ale průvodním jevem obsahu vícevrstevnatějšího (silné momenty próz Kingových a mnoha dalších). Zdá se, že děs je tedy nepochybnou podmínkou nutnou a někdy také postačující, že však v případě mnoha hororových knih není rozměrem jediným.<br />I z toho důvodu se mi jako trochu problematický jeví poměrně velký rozptyl Půlnočních povídek zasahující od opravdu děsícího Blackwoodova Strašidelného ostrova nebo Jacobsovy Opičí tlapky přes Collinsovo Cestovatelovo vyprávění o děsivě podivné posteli až k Odojevského Pohádce o mrtvém těle, patřícím neznámo komu nebo Puškinovu Majiteli pohřebního ústavu. Je sice dokumentem obtížné vymezitelnosti kategorie horor (co detektivka, thriller, expresionismus...?), přesto lze podle mého názoru za horor jen stěží považovat něco, co jenom baví, ale neděsí (byť vybaveno klasickými hororovými rekvizitami). Horor má vzbuzovat hrůzu, a to ať už útokem na naši pudovost nebo tím, že bude zasahovat složitější a komplexnější vrstvy našeho vědomí. Měl by nás zaplavovat strachem, i když je neodiskutovatelné, že tato naše zkušenost je před leckteré konstatny vysoce individuální. A právě pro tuto nevyzpytatelnou individuálnost obsahů děsu možná stojí za zvážení, jestli se nepokusit najít oporu pro ukotvení pojmu horor také ve formální a stylové stránce díla. Špatně vykreslených čarodějnic se nebojí nikdo ... i malá holčička brodící se sněhem ke svému otci může však přinést nejednu bezesnou noc!<br /><br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-49004967065232829792007-10-19T23:00:00.000+02:002008-01-15T12:00:02.388+01:00Od všeho trochu...<div style="text-align: justify;">Věci se mají bohužel tak, že od začátku semestru se mi nedaří najít čas na trochu podrobnější psaní. A nerad bych svůj blog začal plnit řadou výkřiků do tmy nebo z něj udělal album pro filatelisty ducha. Přitom by bylo o čem psát - hlavou mi naštěstí prošlo leccos z lingvistiky, literatury, filmu i hudby. Jenže z nánosu valících se dnů vykukují spíš jen fragmenty a torza...<br /></div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAz1atdLwpuIspVEYewRzlwCReA6nwJxpuMUilK5SkmG6XIi8A_gJKAKL9uXPFAdndOIa6z1O0t2-yboPTLzzEX3Zwl1s-u51H7mQlZDE3UmLJXPA9_jRgCRVWT1sHnuA3NBeztA/s1600-h/machen.jpeg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAz1atdLwpuIspVEYewRzlwCReA6nwJxpuMUilK5SkmG6XIi8A_gJKAKL9uXPFAdndOIa6z1O0t2-yboPTLzzEX3Zwl1s-u51H7mQlZDE3UmLJXPA9_jRgCRVWT1sHnuA3NBeztA/s200/machen.jpeg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5129000458860893282" border="0" /></a> Už dlouho se mi nestalo, že bych měl rozečtených několik vcelku dobrých knih, mezi kterými bych přeskakoval a žádná mě nedokázala připoutat a donutit ke zhltnutí. <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/American_Gods">Američtí bohové</a> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Neil_gaiman">Neila Gaimana</a> jsou napodruhé ještě lepší než kdysi dávno, ale přesto..., povídky z různých antologií splývají nepříjemně jedna s druhou, <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Turn_of_the_Screw">Utažení šroubu</a> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_James">Henryho Jamese</a> vypadá slibně, ale bylo by třeba ji prostě přečíst a ne nad ní usínat večer co večer a nehnout se tak prakticky z místa... Teprve včerejší pustá a tichá noc mě zlákala a já přečetl znova <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Machen">Machenovy</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_White_People">Bílé lidi</a> - jednu z nejpodivnější knih, jaká se mi kdy dostala do rukou. Artur Machen je spisovatelem zázraku, zázraku děsivého a potemnělého, spisovatelem svatosti a extáze hříchu, hororu kořenícího v archetypální přitažlivosti pohádek, zneklidňujících legend a mýtů a v pohledu za oponu přehledného světa, za kterou víří věci, na které se bojíme byť jen pomyslet. Podobně jako když jsem v létě četl jeho slavného <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Great_God_Pan">Velikého boha Pana</a>, zmocňovala se mě i včera pomalu hrůza živící se tušením a nejistotou. "Podoby" Zla, jež Machen vykreslí v příběhu malé dívky z Bílých lidí nebo záhadné ženy z Velikého boha Pana, jsou možná tím nejděsivějším, co jsem zatím v literatuře objevil, hlavně svou nadčasovostí... Sugestivnost a tematika jeho děl jej podle mého názoru jednoznačně spojuje s dalším velkým Mistrem vizí, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/William_Blake">Williamem Blakem</a>. Machenova díla představují hrozivý škleb zastiňující valnou většině hororových povídek a románů. Když skládal <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_king">Stephen King</a> v povídce <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Crouch_End_%28short_story%29">Crouch End</a> poklonu <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/H._P._Lovecraft">Howardu P. Lovecraftovi</a>, patřila možná daleko spíš Arthuru Machenovi, prvnímu mezi autory zla číhajícího u známých a rovných cest... Doufám, že Machena budu moct brzy představit podrobněji!<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUY92y1qAu69VlJCaRyCfzqR8HnRtQ_AQlCElptuzJXH0S67utvLKDKuzAfZG9MvFCDT5Cn_n5gzvv8orC_PAK4dEUMqjgrp2nr_p8hSnbG4nrc-lCYXbAUUDrdWykG8qLDPQUMg/s1600-h/rec_Pans_Labyrint_01.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUY92y1qAu69VlJCaRyCfzqR8HnRtQ_AQlCElptuzJXH0S67utvLKDKuzAfZG9MvFCDT5Cn_n5gzvv8orC_PAK4dEUMqjgrp2nr_p8hSnbG4nrc-lCYXbAUUDrdWykG8qLDPQUMg/s200/rec_Pans_Labyrint_01.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5129001322149319826" border="0" /></a>Od mého posledního filmového přehledu uběhlo už hodně času a mezi pestrou směsicí filmů, které jsem za tu dobu viděl - od příjemných retro vzpomínek, jako je postapokalyptická <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Planet_of_the_Apes_%281968_film%29">Planeta opic</a>, až po výtečnou <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Pulp_Fiction_%28film%29">Pulp Fiction</a> -, stojí za připomenutí dva momenty: Vítkům liberecký filmový maraton a báječný <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/El_laberinto_del_fauno">Faunův labyrint</a> <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Guillermo_del_Toro">Guillerma del Tora</a> (<a href="http://www.csfd.cz/film/221638-faunuv-labyrint-laberinto-del-fauno-el/trailer/">trailery</a>).<br />Se svým psaním o filmech mám potíž - je především plné dojmů. Doufal jsem, že kvalitní rozbory z libereckého maratonu se co nejdřív objeví na <a href="http://www.fantomfilm.cz/">Fantomu</a>, ale chlapci byli poněkud zaneprázdnění plněním karlovarských závazků, takže zatím nezbývá než doufat a spokojit se s mou kratičkou upomínkou. Tématem maratonu byl méně známý <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/New_Hollywood">Nový Hollywood</a>, takže v seznamu filmů zazářila jména tehdy mladých a začínajících <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Martin_Scorsese">Martina Scorseseho</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Brian_De_Palma">Briana de Palmy</a>, ale také již známého <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Altman">Roberta Altmana</a> a dalších. Pro mě jako fanouška a beznadějného filmového amatéra opět ohromný zážitek. Ať už šlo o rebelující a existencialistický <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Vanishing_Point_%28film%29">Vanishing Point</a>, ostře kritickou dlouhou metráž <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Nashville_%281975_film%29">Nashvillu</a> nebo odlehčenější <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Long_Goodbye_%28film%29">The Long Goodbye</a>, černou komedii <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Hi%2C_Mom%21">Hi, mom!</a>, první Scorseseho movie <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Who%27s_That_Knocking_at_My_Door">Who's That Knocking at My Door</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Sidney_Lumet">Lumetovo</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Dog_Day_Afternoon">Dog Day Afternoon</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Jerry_Schatzberg">Schatzbergova</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/Scarecrow_%281973_film%29">Scarecrow</a>, nebo <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Hal_Ashby">Ashbyho</a> <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Last_Detail">The Last Detail</a>. A zajímavý byl tento výběr nejen proto, že mi umožnil vhlédnout do začátků tvorby mých oblíbenců režírujících (de Palma, Scorsese) či hrajících (<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Al_Pacino">Pacino</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_De_Niro">de Niro</a>, <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Nicholson">Nicholson</a>), nebo proto, že jsem mohl vidět fimy kultovní (Vanishing Point) a slavné (Nashvill). Byl jsem nadšený hlavně z intenzity těch filmů, z jejich (neploché!) angažovanosti a efektu autenticity, které podporoval místy až polodokumentaristický styl, jinde skvělé herecké výkony (uchvátil mě hlavně Al Pacino), a především silná témata. Nejsilněji na mě zapůsobil svou vizualitou a silným závěrem Scarecrow. Mnohým z těchto filmů byla společné zajímavá směsice (černého) humoru a syrového dramatu (např. Hi, mom!, Dog Day Afternoon, ale i Nashvill), nejdůležitější byl ale pro mě pocit, že se koukám na pokusy o osobité vyjádření, na něco, co nemá jen "pobavit" a zaplácnout čas...<br />Loňské/letošní překvapení Guillerma del Tora - <span style="color: rgb(51, 51, 255); font-style: italic;">El laberinto del fauno</span>, <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Faunův labyrint</span>, je nejen tím druhým velkým zážitkem, ale zároveň je také svázáno s již zmiňovaným Arthurem Machenem, z jehož poetiky se Faunův labyrint vydatně (ale přiznaně) napájel! Na pohádkovém půdorysu vystavěný (a proto také typově čitelný, nikoliv povrchní) příběh malé dívenky Ofélie, dívky dvou světů, byl uchvacující nejen vizualitou a některými hereckými výkony, ale především tématem a prostotou jeho podání. Vyvážené propojení surovosti a snové pohádkovosti, jejichž průsečíkem byl Oféliin "svět" a její osud, je tou nejlepší pohádkou o pohádkách, jakou jsem kdy viděl. Neveselou, tragickou, okouzlující...<br />Nejen proto je fantastickým příslibem del Torův záměr konečně natočit Lovecraftovo <a style="font-style: italic;" href="http://en.wikipedia.org/wiki/At_the_Mountains_of_Madness">At the Mountains of Madness</a>!<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ye-rDWzZkdSdtVJPfgk4g-Ixt5DD-wU7qWaVt_e2hgD-vmFacLskdi_azq9Crl_5PQHu-JwiLVRWc2ztb-JzcUUm-afDD6NeZcsgcoekDb2UlK9heeX874fJzoPyA2gEMq2PvA/s1600-h/nadoba.jpeg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ye-rDWzZkdSdtVJPfgk4g-Ixt5DD-wU7qWaVt_e2hgD-vmFacLskdi_azq9Crl_5PQHu-JwiLVRWc2ztb-JzcUUm-afDD6NeZcsgcoekDb2UlK9heeX874fJzoPyA2gEMq2PvA/s320/nadoba.jpeg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5129001528307750050" border="0" /></a>Tenhle stručný přehled zmatku mých posledních dnů ukončním pár řádky týkajícími se věd o jazyce. Za zmínku stojí především dvě věci:<br />1) Česká kognitivní lingvistika se rozrostla o další práci, a sice <a style="font-style: italic;" href="http://cupress.cuni.cz/ink_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=2382">Nádobu plnou řeči</a> od <a href="http://ucjtk.ff.cuni.cz/pracovnici/IVankova.htm">Ireny Vaňkové</a> z <a href="http://ucjtk.ff.cuni.cz/">Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze</a>. Po <a style="font-style: italic;" href="http://cupress.cuni.cz/ink_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=1604&zalozka=1">Co na srdci, to na jazyku</a>, jež byla dílem autorského kolektivu a která byla první původní českou monografií s tématem kognitivní lingvistiky, jde o další významný přírůstek tohoto ve světě již dostatečně etablovaného přístupu ke zkoumání jazyka. Irena Vaňková se v duchu svých předchozích zkoumání snaží postihnout specifikum českého jazykového obrazu světa, v tomto případě metalingvisticky českého jazykového obrazu řeči jako základního způsobu našeho pobývání ve světě. Už samotný nápad zaměřit se na konceptualizaci řeči považuji za nesmírně zajímavý (Irena Vaňková mi svou prací"ukradla" nápad věnovat se tématu metaforizace jazyka:)), protože tento přístup tematizuje nejen specifika českého pojetí řeči, ale je zároveň studií metodologickou, tedy nahlédnutím vlastního oboru a jeho filosofických základů (viz <a href="http://marcus-flavius.blogspot.com/2006/10/z-vd-o-jazyce-viii-o-filosofickch.html">citát George Lakoffa</a>). Pokusím se co nejdřív nahlédnout až na dno <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Nádoby plné řeči</span> a napsat na ni krátkou recenzi.<br />2) Druhou zajímavou událostí je konání konference <a href="http://artemis.ms.mff.cuni.cz/cogscience_info/viewEvent.php?id=329">Language, Communication and Cognition</a>, která se uskuteční od 4. do 7. 8. 2008 v anglickém Brightonu. Už fakt, že mezi hlavní řečníky bude patřit <a href="http://linguistics.berkeley.edu/people/fac/lakoff.html">George Lakoff</a> (<a href="http://linguistics.berkeley.edu/">University of California v Berkeley</a>), v současné době asi největší ikona kognitivní lingvistiky, nebo <a href="http://email.eva.mpg.de/%7Etomas/">Michael Tommasello</a> (<a href="http://www.eva.mpg.de/psycho/">Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku</a>), významný představitel výzkumu v oblasti osvojování jazyka, je příslibem mimořádně zajímavé události.<br />Naštěstí ani české aktivity v oblasti kognitivní vědy (včetně lingvistiky) nejsou zanedbatelné. Nedávno uskutečněná konference <a href="http://www.crabtree.cz/kognice">Kognice 2007</a>, na které jsem se podílel jako spolupořadatel, může snad posloužit jako důkaz (krátká zpráva o ní je <a href="http://www.geocities.com/mareknagy/blog/Kognice.html">ZDE</a>).<br />A mě zaměstnává vztah jazyka/řeči a kognice také čím dál víc. Snažím se proniknout hlouběji do základů oboru neuro- a psycholingvistiky a připravit první náčrt možného výzkumu. V současné době jsem vypsal diplomovou bakalářskou práci na téma <span style="color: rgb(0, 0, 153); font-style: italic;">Sclerosis multiplex a problém řeči/jazyka: základní přehled</span>, která by měla přispět k základnímu zmapování této složité a v Česku zatím nepříliš probádané oblasti. Zároveň by tato práce měla být součástí většího souboru aktivit, jež by měly vyústit ve skutečný neuro- a psycholingvistický experimentální výzkum. Snad se věc podaří...<br /><br /><br /></div><br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-23684215209331053252007-10-11T19:26:00.000+02:002007-10-11T19:35:49.755+02:00Filosofický blog<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO0Mbc-Ini3ZdVk0odRebOOSfT0L5JhL5SLwG7-VRm_RmWPlMUf6uIMZ7o3ljgRYeDc5x7cy0AFJo3oa_pJg82cFsdCqxg3nPoPPkMOyMdQgeK1I3NYzR3dhXjbU7JUGHjCTNGZA/s1600-h/MP.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO0Mbc-Ini3ZdVk0odRebOOSfT0L5JhL5SLwG7-VRm_RmWPlMUf6uIMZ7o3ljgRYeDc5x7cy0AFJo3oa_pJg82cFsdCqxg3nPoPPkMOyMdQgeK1I3NYzR3dhXjbU7JUGHjCTNGZA/s320/MP.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5120133041240043762" border="0" /></a>I když to většinou nedělám, chtěl bych upozornit na nově přidaný link v sidebaru tohoto blogu. Sekci Blogs and homepages jsem doplnil o web s názvem <a href="http://www.phil.muni.cz/%7Epicha/">El Picho</a>, pravděpodobně nejvtipnější filosofický web, na jaký jsem kdy narazil (a zároveň velmi kvalitní a fundovaný!). Má ho na svědomí ... ale co, zjistěte si sami, kdože je to Ištván Tračník!...<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-25734874.post-30350310698833677822007-10-05T21:53:00.000+02:002007-10-05T22:39:11.628+02:00Z věd o jazyce XVII: Základní pojmy analytické filosofie<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaCkcpNVn6Is8ca0NogArSb8MxYrv5WhUI3Ey4ZC-O7GmikkLU7-4yLoqiRx8fUL1sMe5sbKA3fmEy4ataOMs8HuIQlYMe4IdQz8vnpdCBJScsVbsCilZltXnw_i_bR3myTMORxQ/s1600-h/T_OPS412253.gif"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaCkcpNVn6Is8ca0NogArSb8MxYrv5WhUI3Ey4ZC-O7GmikkLU7-4yLoqiRx8fUL1sMe5sbKA3fmEy4ataOMs8HuIQlYMe4IdQz8vnpdCBJScsVbsCilZltXnw_i_bR3myTMORxQ/s320/T_OPS412253.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5117949063254929218" border="0" /></a>Analytická filosofie se definitivně usídlila v našich zemích. Filosofický proud, který je někdy s lehkou nadsázkou definován jako filosofie pofregovská (rozuměj jím inspirovaná a na něj navazující), má za sebou už více než 100 let existence. Za tu dobu prošla mnohými proměnami, zvraty a vydobyla si ve světě pozici jednoho z hlavních proudů současného filosofického myšlení. V Česku se ji sice už od padesátých let snažil propagovat např. <a href="http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/tondl.html">Ladislav Tondl</a> a pod rouškou problematické buržoazní filosofie vědy pronikla k českému čtenáři např. ve formě sborníků <span style="font-style: italic; color: rgb(51, 51, 255);">Filosofie vědy</span> nebo výborů z prací <a href="http://plato.stanford.edu/entries/russell/#RWL">Russellových</a> či <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Carnap">Carnapových</a>. Oficiálně však pěstována nebyla - na to nejspíš nebyla dost marxistická. Přesto se dočkala reflexe - právě na půdě logiky, lingvistiky apod. Od 90. let se situace začala výrazně měnit a analytická filosofie začala být soustavnou péčí těch, kteří o ní věděli a soukromě se jí zabývali, popularizována. Dnes už je běžně provozována na stránkách <a href="http://filcasop.flu.cas.cz/">Filosofického časopisu</a> nebo slovenského <a href="http://www.klemens.sav.sk/fiusav/organon/">Organonu F</a> (na rozdělení Česka a Slovenska se v této oblasti naštěstí moc "nehrálo"), ve <a href="http://www.flu.cas.cz/">Filosofickém ústavu AV ČR</a> existuje samostatné <a href="http://www.flu.cas.cz/saf/index.html">oddělení analytické filosofie</a> a <a href="http://www.flu.cas.cz/logika/">skupina věnující se logice</a> se pouze jinak jmenuje, protože dvě oddělení analytické filosofie by nepůsobila dobře:) Jako jisté završení této integrace analytické filosofie do českého filosofického myšlení lez vnímat nedávné vydaní slovníku Základní pojmy analytické filosofie jazyka a mysli. Je signálem, že prostor existuje a je na čase poskytnout orientaci těm, kteří do něj chtějí vstoupit. Je jich naštěstí zřejmě víc a víc...<br />Recenzi, kterou jsem sepsal spolu s Lukášem Zámečníkem z <a href="http://kfil.upol.cz/index.html">olomoucké katedry filosofie</a> a která vyjde v dalším čísle časopisu <a href="http://aluze.cz/">Aluze</a> si můžete přečíst ve formátu HTML <a href="http://www.geocities.com/mareknagy/blog/Zakladni_pojmy.html">[ZDE]</a>.<br /></div>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/18375040715547278782noreply@blogger.com0