Analytická filosofie se definitivně usídlila v našich zemích. Filosofický proud, který je někdy s lehkou nadsázkou definován jako filosofie pofregovská (rozuměj jím inspirovaná a na něj navazující), má za sebou už více než 100 let existence. Za tu dobu prošla mnohými proměnami, zvraty a vydobyla si ve světě pozici jednoho z hlavních proudů současného filosofického myšlení. V Česku se ji sice už od padesátých let snažil propagovat např. Ladislav Tondl a pod rouškou problematické buržoazní filosofie vědy pronikla k českému čtenáři např. ve formě sborníků Filosofie vědy nebo výborů z prací Russellových či Carnapových. Oficiálně však pěstována nebyla - na to nejspíš nebyla dost marxistická. Přesto se dočkala reflexe - právě na půdě logiky, lingvistiky apod. Od 90. let se situace začala výrazně měnit a analytická filosofie začala být soustavnou péčí těch, kteří o ní věděli a soukromě se jí zabývali, popularizována. Dnes už je běžně provozována na stránkách Filosofického časopisu nebo slovenského Organonu F (na rozdělení Česka a Slovenska se v této oblasti naštěstí moc "nehrálo"), ve Filosofickém ústavu AV ČR existuje samostatné oddělení analytické filosofie a skupina věnující se logice se pouze jinak jmenuje, protože dvě oddělení analytické filosofie by nepůsobila dobře:) Jako jisté završení této integrace analytické filosofie do českého filosofického myšlení lez vnímat nedávné vydaní slovníku Základní pojmy analytické filosofie jazyka a mysli. Je signálem, že prostor existuje a je na čase poskytnout orientaci těm, kteří do něj chtějí vstoupit. Je jich naštěstí zřejmě víc a víc...Recenzi, kterou jsem sepsal spolu s Lukášem Zámečníkem z olomoucké katedry filosofie a která vyjde v dalším čísle časopisu Aluze si můžete přečíst ve formátu HTML [ZDE].
Žádné komentáře:
Okomentovat