"Proč hrajete tak rád šachy?"
"Protože je to jediná věc na světě, kde vidím všechny faktory a rozumím všem pravidlům."
[Robert A. Heinlein, Oni, 1941]
"Teze I
... Tak jako se pravidla šachu aplikují na to, k čemu dochází v průběhu šachové partie, a určují, 'jak se to počítá' (např. jako mat, malá rošáda nebo jednoduše jako tah jezdce z B1 na A3), jazyková pravidla se aplikují na promluvy a dávají jako out-put jejich význam..."
"Souhrnně řečeno, Saussurova známá srovnání jazyka s hrou v šachy nemají s Tezí I vesměs co dělat. Tvrzení, že jazyk je systém, který 'zná jen svůj vlastní řád', bychom neměli přejít bez komentáře. Měli bychom je jednoznačně odmítnout, pokud má implikovat, že jazyk je autonomní, v sobě završený systém pravidel, jejich určitost nezávisí na mimojazykových faktech."
[Petr Koťátko, Interpretace a subjektivita, 2006]
"Protože je to jediná věc na světě, kde vidím všechny faktory a rozumím všem pravidlům."
[Robert A. Heinlein, Oni, 1941]
"Teze I
... Tak jako se pravidla šachu aplikují na to, k čemu dochází v průběhu šachové partie, a určují, 'jak se to počítá' (např. jako mat, malá rošáda nebo jednoduše jako tah jezdce z B1 na A3), jazyková pravidla se aplikují na promluvy a dávají jako out-put jejich význam..."
"Souhrnně řečeno, Saussurova známá srovnání jazyka s hrou v šachy nemají s Tezí I vesměs co dělat. Tvrzení, že jazyk je systém, který 'zná jen svůj vlastní řád', bychom neměli přejít bez komentáře. Měli bychom je jednoznačně odmítnout, pokud má implikovat, že jazyk je autonomní, v sobě završený systém pravidel, jejich určitost nezávisí na mimojazykových faktech."
[Petr Koťátko, Interpretace a subjektivita, 2006]
6 komentářů:
Zajímavé srovnání. Jsem s přítelem šachistou ve při, zda existuje algoritmus, podle kterého bílý, protože začíná, musí vyhrát; a také: zda existuje konečný počet možných partií. La partida total (stejně jako biblioteca) je pro mě totální nesmysl, resp. hezká jazykově-filosofická hříčka. Na šachy musí mít člověk cit a dokonce i nadání a talent. Proto mám rád šachy. Pravidla šachu mají logiku, historii, možná i hlubší významy, ale jde o to, jestli šachy mám rád či ne, a zda je umím hrát či ne. Je to věda...
Poe asi nebyl valným šachistou. Píše: Kalkulovat neznamená analyzovat. Šachista kalkuluje, aniž se namáhá s analýzou. Z toho plyne, že šachy, sledujeme-li jejich vliv na povahu myšlení, se hodnotí naprosto mylně. Naopak neokázala hra v dámu klade na vyšší úvahové schopnosti intelektu mnohem výraznější a také prospěšnější nároky než nabubřelé hračkaření šachu. TAm každá figura táhne jinak, každý bizarní tah má různý a proměnlivý význam. Co je spletité, pokládá se mylnš za hluboké. Stěžejní úlohu ale hraje jen pozornost... V 9 případech z deseti vítězí soustředěnější hráč nad bystřejším. (Vraždy v Rue Morgue, strana 1, = první detektivka světa) Ivo Fencl
Kdežto u dámy, kde jsou tahy jednoho druhu a mají jen málo obměn, je pravděpodobných nedopatření daleko méně, a protože zůstává pozornost poměrně nezatížena, dosahuje jedna strana převahy výlučně zásluhou většího ostrovtipu. Atd. (OPsal Ivo Fencl)
No, nechci hlouběji dumat nad tou bezesporu zajímavou hrou, nedovolil bych si to: šachy jsem hrál naposledy už hodně dávno (jen málokdy dokážu relaxovat u činnosti podobné z hlediska typu námahy té, kterou se snažím živit:)), takže se až tak nevyznám. Příklad měl mít spíš varující charakter: častokrát se setkávám se zjednodušujícím (případně rovnou nepřesným a zavádějícím) výkladem saussurovské analogie jazyka a šachové partie (pro jistotu ještě kontaminovaným Wittgensteinem). Je fakt, že v Kursu obecné lingvistiky není úplně jasné snad nic (i u těch šachů je to na debatu), ale myslím, že o to opatrnější bychom měli být.
K J-loově poznámce o vztahu k šachům (a jazyku:)): to, co uvádíte, je podle mě naprosto v pořádku a je to důležité. Zároveň to ale podle mého názoru rozhodně nevylučuje, že stejně legitimní a důležité je dumat o podmínkách toho prvého (reflektovat to, snažit se to uchopit, porozumět tomu jinak, poznat to). Pro mě jsou to komplementární pohledy (nebo zážitky). Rád hraju fotbal jako hráč a zároveň občas mrknu na nějaký špičkový tým a zauvažuju nad organizací jeho hry. Každá z těchto činností mi přináší jiný zážitek, stimuluje jinou stránku mého já:), ale obě mi přijdou zajímavé a přinášejí mi uspokojení. S jazykem a jeho užitím je to podobné - rád si přečtu dobrou prózu nebo poezii a sám se snažím s jazykem v řeči nakládat co nejlépe a s potěšením (prožívání) a stejně tak rád uvažuju nad mechanismem (nebo organismem:)) jazyka a řeči.
Tomu věřím, jako že je Slunce nad námi (i když vlastně relativně i pod námi:) Nestudoval jsem Saussura, a tak si nejsem jistý, zda citát z anglické wikipedie je doopravdy jeho (francouzsky jsem ho nikde neobjevil), a tak si ho dovolím mírně parafrázovat: "Mluvit o obecném zákoně lingvistiky je jako chytit prd a dát ho zarámovat." Ale je fakt, že prd se dá také docela dobře chemicky analyzovat. O tom ani potom. Spíš by mě zajímalo, jestli ten citát o chytání (špendlení) duchů je opravdu ze Saussuera? Netušíte?
Ano, je to skutečně z de Saussura. V českém vydání z roku 1989 to najdete na straně 119, paginace [130]. Problém ale podle mě spočívá v překladu. Ještě než jsem šel do českého překladu (pořídil jej František Čermák), dumal jsem, jestli to "linguistic" má znamenat "jazykovědný", nebo "jazykový". Častá zkušenost z míšením těchto pojmů velela být obezřetný:) Sám jsem se klonil (na základě své znalosti Kursu) k "jazykový", jak jsem zjistil, kloní se k tomu i FČ ("Mluvit obecně o jazykovém zákonu je jako chtít polapit přelud"). Ale jak to je v originále, to bohužel netuším:( Kontextem tohoto tvrzení je soudobá debata o zákonech (především diachronních), které bychom mohli v jazykovém vývoji nacházet. Saussure samozřejmě trvá na přísném odlišování sféry synchronní a diachronní a v následujícím textu ozřejmuje rozdíl mezi zákony těchto sfér. Zjišťuje, že žádný z nich není imperativní ani všeobecný atp. Je to zajímavé čtení:)
Se zákony v oblasti jazyka je potíž. Někde je třeba mluvit o zákonech, někde o pravděpodobnostech, filozofie vědy rozpracovala různá pojetí zákonů vzhledem k povaze předmětu zkoumání. Je poměrně zajímavé uvažovat, jaký obsah dát termínu zákon v jazykovědě. Je zjevné, že jazyky se vyvíjí, takže otázka po principech jejich vývoje je nasnadě (a stála v počátcích moderní lingvistiky). Stejně tak je možné sledovat zákony (zákonitosti) v rovině (hypoteticky!) statické. Alespoň tak jsem porozuměl např. Hjelmslevovi a zdá se mi to plodné (implikace typu: jestliže je v jazyce přítomen jev A, pak by měl být přítomen jev B, protože... atp.) - může to napovědět mnohé o struktuře jazyka, o jazykových univerzáliích aj. Pro mě docela dobrodružství:)
Okomentovat