Jako bych to tušil: je to jisté stejně jako je to smutné - každoroční vrchol mého kulturního kalendáře, tj. Vítkův liberecký filmový maraton letos bohužel neproběhne, a proto mi nezbývá, než se utěšovat, že jsem si začátkem července dopřál filmovou a festivalovou alternativu. Vyrazil jsem na legendární (a v jistých kruzích možná i kultovní) akci zvanou THS (Tradiční Horrorový Sraz). Teď, po odeznění všech příznaků (naštěstí dočasného) psychického vyšinutí (děkuji blízkým za trpělivost:)) a plně zotaven pobytem v šumavských hvozdech jsem snad schopen krátkého glosujícího připomenutí...
THS není pro slabé žaludky (první den jsem dumal, jestli se mi to náhodou nezdá). Má za sebou už pět ročníků (jejich obsah najdete u Apache ZDE), poslední dva v krajině téměř hororové a začíná to vypadat, že se dopracoval do stavu samoorganizující entity s distribuovaným vědomím. Vůbec nevadí, že Apache většinou není tam, kde se odehrává původní smysl setkání (i proto, že víte, kde Apache spolehlivě najdete). Nevadí ani, že určující teoretik filmového hororu Obitus schází také (najdete ho povětšinou s Apachem), ono to funguje nějak "samo" (a to je silná stránka takových systémů; jen by mě zajímalo, kolik lidí Apachovi nakonec nedalo ty slíbené a směšné dvě stovky na pronájem hororové hájenky...). A vlastně nevadí ani ta "mile gestapácká" obsluha "U Fašisty". I proto se mi na THS nakonec líbilo.
Přijel jsem jako naprostý laik filmového hororu, doufající, že debaty a projekce v sevření obitusovsko-apachovského tutorství mě brzy vybaví potřebnými základy. Jak už naznačuje výše uvedené, tutorství se nakonec zaměřilo spíš na konzumaci lihovin, ale to vlastně jen podtrhuje onu neučitelskou, samoorganizující se povahu procesu zvaného THS. Co jsem chtěl, to jsem viděl, a byl-li někdo poblíž mocen slova, i na debatu došlo. Občas sice prodchnutou duchem míjení se představ o tom, co to znamená dobrý film, ale budiž. Bylo zajímavé sledovat nesourodou skupinu lidí, kteří možná od filmu občas čekají něco úplně jiného než já a potvrzují tak neostrost hranic žánru, kteří ale zároveň o tom, co je baví, leckdy přemýšlejí a nejsou jen pasivními konzumenty prvoplánových "multiplexových oddechů".
Mini-skorodůkazem může být i závěrečné společné hodnocení promítnutých snímků, které Kordus slíbil vyvěsit do podsekce nového diskuzního fóra věnovaného hororu (myšlenka na ně povstala u jednoho zvlášť vydatného oběda při bouři živlů). Ze seznamu bude zřejmá rozsáhlost prostoru, ve kterém se současný horor pohybuje. Od fantastické a mezi žánry napjaté pohádky El laberinto del Fauno nebo výborné temné dětské fantazie Paperhouse přes klasický formát Diary of the Dead či 30 Days of Night až k exotice Primitif či humorné a parodické nadsázce Zombie Strippers nebo Behind the Mask: The Rise Of Leslie Vernon.
Poctivě přiznávám, že ze mě žádný poučený fanoušek ani znalec filmového hororu nebude. Literatura toho žánru je mi bližší a málokterý hororový film mě dokáže oslovit.
Jejich instrumenty jen zřídka odhalí ty zdroje hrůzy, kterých si cením a které daleko přesahují prostý úlek, odpor nebo násilí (tak časté i v moderních literárních hororech). Zasmál jsem se u Behind the Mask, neuvěřitelných zombie striptérek (střílejících po sobě kulečníkové koule pomocí... no, hádejte) nebo Untold Story 2, ocenil jsem pár dobrý záběrů, kvalitně stylizované upíry a místy zajímavou atmosféru 30 dní dlouhé noci (podrobněji u Obituse) i The Signal (tamtéž), ale skutečný zážitek mi přinesly až (pokolikáté už viděný) Faunův labyrint, překvapivě dobrý Paperhouse nebo španělský Sirotčinec vystavěný v duchu Amenábarových famózních Těch druhých. (The Orphanage se u nás dostal do "áčkové" distribuce, a přestože navzdory tvrzením na plakátech jej Guillermo del Toro jen produkoval, nenechte si ho ujít.)
Ale jak říká Apache, THS má mnoho rozměrů. A už jen kvůli jím zmíněné debatě, která proběhla poslední večer a ve které jsme se přeli o Kuttnerovu povídku Byl to démon, Andersonův film Session 9 nebo Kubrickovo The Shining, kvůli debatě o zdrojích žánru a jeho vymezeních, která nás zaměstnávala cestou severomoravskými poli, nebo třeba jen kvůli tomu spaní pod širákem to prostě stále za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat