pátek, září 08, 2006

Cursus Finis Africae IX: O dětech, touze a smrtelnosti

Nemusíš se ohlížet, abys ty děti viděl; část tvé mysli je uvidí už jednou provždy, bude s nimi žít už jednou provždy, bude je mít ráda už jednou provždy. Nejsou třeba tou nejlepší částí tvé bytosti, ale bývaly schránkou se vším, čím ses mohl stát.
Děti, mám vás rád. Mám vás tolik rád.
A proto odjeď, odjeď dřív, než poslední paprsky slunce zapadnou pod obzor, ujeď Derry, ujeď vzpomínkám... ale ne touze. Ta zůstane, zářivá kamej toho všeho, čím jsme byli a v co jsme jako děti věřili, toho, co nám zářilo v očích i ve chvílích, kdy jsme bloudili a nocí vál vítr.
Odjeď a snaž si podržet úsměv. Pusť si na rádiu rokenrol a jeď vstříc životu se vší odvahou, kterou najdeš, a se vší vírou, již dáš dohromady.
Mluv pravdu, buď statečný, vydrž.
Všechno ostatní je temnota.

[Stephen King, To, 1985]

Žádné komentáře: