Mlčení je prazvláštní činnost, z jazykovědného hlediska mimořádně zajímavá. Popsat a nějak analyzovat tuto všední aktivitu, které se věnujeme naprosto běžně a častokrát nevědomky (např. já se snažím, aby to každý den bylo minimálně osm hodin v kuse), není totiž zase tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. A když do toho někdo ještě začne plést Boha...
Zkrátka: před nějakým časem vyšla ve Slově a slovesnosti stať, jejíž autor si dal za úkol poreferovat o tom, jakže se to má s mlčením a komunikací s Bohem. A taky jak se to má s přirozeným jazykem. Bohužel se mi zdála dost špatná. Proto jsem napsal repliku, kterou teď nabízím k přečtení [ZDE]. Text Romana Göttlichera, na který je můj článek reakcí, si můžete přečíst pod názvem Komunikace, mlčení a řeč v křesťanství v prvním čísle čtyřiašedesátého ročníku Slova a slovesnosti (rok 2003) na stranách 31-39.
Zkrátka: před nějakým časem vyšla ve Slově a slovesnosti stať, jejíž autor si dal za úkol poreferovat o tom, jakže se to má s mlčením a komunikací s Bohem. A taky jak se to má s přirozeným jazykem. Bohužel se mi zdála dost špatná. Proto jsem napsal repliku, kterou teď nabízím k přečtení [ZDE]. Text Romana Göttlichera, na který je můj článek reakcí, si můžete přečíst pod názvem Komunikace, mlčení a řeč v křesťanství v prvním čísle čtyřiašedesátého ročníku Slova a slovesnosti (rok 2003) na stranách 31-39.
Žádné komentáře:
Okomentovat