úterý, června 05, 2007

Cursus Finis Africae XX: sci-fi - horor - klasika

V minulých týdnech jsem navzdory přívalu práce (obhajoby diplomek, konference atd.) splatil dva zásadní literární dluhy a zažil jedno velmi příjemné překvapení a jedno velké zklamání.
Nejprve to zklamání. Britský autor John Wyndham je spolu s Brianem Aldissem nepochybně nejslavnější ostrovan ve světě sci-fi. Od Aldisse ho ale v mých očích doposud odlišovala jedna zásadní věc - z Wyndhama jsem byl nadšený. Den trifidů mě uchvátil a dodnes jej považuju ze jeden z nejlepší sci-fi románů, které jsem četl. Proto jsem byl ohromně zvědavý na další Wyndhamovu knihu - Kukly. Zatímco ve Dni trifidů však Wyndham dostal nejen výborný nápad, ale dokázal ho i přesvědčivě zpracovat v napínavý a a realisticky vykreslený příběh (navzdory slovu fiction:)), v Kuklách zůstalo jen u dobrého nápadu. Přestože (nebo možná právě protože) mám slabost pro postapokalyptická témata mísící v sobě hrůzu z konce s nadějí nového začátku na pozadí zajímavých sociovizí, Wyndhamovy Kukly nenabídly kromě něj nic než jen mdlé čtení upadající místy až k deklamativnosti. Ani tentokrát se sice nepřiklonil k lákavé (a tak zrádné) možnosti pestře líčit svět po rozsáhlé a fatální katastrofě, v Kuklách však mikrosvět hrdinů nikam nespěl, Wyndham pouze rozmělňoval základní motiv a vyprávění pomalu bez stopy dramatických impulzů dospělo k očekávanému konci.
Se science fiction souvisí také jedna ze dvou zmíněných "splátek". Isaac Asimov patří (podobně jako např. Larry Niven) k autorům tzv. hard sci-fi, o nichž je známo, že vědecko-technologický rozměr příběhu je pro ně stejně důležitý jako ty ostatní a velmi dbají na to, aby povídky byly po této stránce korektní. Tato linie science fiction zažila roky svojí největší slávy už před bezmála půl stoletím a Asimov byl (podobně jako např. Larry Niven:)) tenkrát u toho. O svém vztahu k následujícím revolucím v žánru se navíc s odzbrojující upřímností přiznal v předmluvě k antologii pořádané Harlanem Ellisonem (Nebezpečné vize). Přes to všechno nelze jeho tvorbu naštěstí redukovat na pouhou "techmenštinu". Asimovovy práce totiž nepostrádají mimořádný etický a filosofující rozměr. Soubor povídek Já, robot - to je popkulturní učebnice etiky a epistemologie. A podobně je na tom i jeho neslavnější práce a můj velký dluh, román Nadace. Příběh z rodu budoucí historie rozprostřený v ohromném prostoru a dlouhém čase nesoucí obě konstanty Asimovova psaní: důkladnou promyšlenost a po výtce průměrnou literární úroveň. Je skvělé sledovat Asimovovy nápady a myšlenkovou závažnost, je ale zároveň tak trochu utrpením prokousávat se jeho nepříliš zajímavým stylem, topornými dialogy a nepřesvědčivou schematičností postav (které jsou na kratší ploše jeho povídek daleko snáz snesitelné). Asimov je nejspíš opravdu autorem na rozhraní dvou epoch. Ale víte, jak je to s kronikami zajímavých časů... Nadace a Říše už čeká.
Ani velmi příjemné překvapení nemá k science fiction až tak daleko, byť bychom jeho autora hledali mezi slavnými postavami žánru sci-fi marně. Algernon Blackwood si totiž vydobyl nesmrtelnou slávu jinde - na poli literárního hororu a nadpřirozena. Pro mnoho čtenářů dnes tato zajímavá literární postava spíš podřimuje ve stínu H. P. Lovecrafta nebo Arthura Machena, a to navzdory tomu, že jde bezpochyby a předního autora světa mrazivé fikce. V Česku je jeho tvorba dostupná pouze ve formě povídek roztroušených po antologiích, slovenští čtenáři mají to štěstí, že u nich relativně nedávno vyšla povídková sbírka Pikestaffov prípad obsahující pět výborných kusů, u nás zatím nepublikovaných (nové, i když hrozně vypadající vydání mě stálo jen něco kolem 100 Sk:)). Podobně jako povídky jiného Angličana a vrstevníka, Montague R. Jamese, vyznačují se i ty Blackwoodovy mile staromódním viktoriánským nádechem. Zatímco James ale děsí ponejvíc skrze duchy překonávajíc věky a nebezpečné síly tajemných rituálů (tj. zdroje mrazení představuje jako vědomě konající a katastrofu způsobující entity), Blackwood podobného účinu dosahuje ještě o stupeň rafinovaněji: tím, že bez konkretizace, zato s poetickou přesvědčivostí "pouze" ukazuje existenci jiného "prostoru"; předvádí, že skutečnost se nevyčerpává v nám běžně dostupných rozměrech všedních dní. Hýří báječným nápady, nebojí se však ani "klasických" motivů a doslova o něm platí slova H. P. Lovecrafta dosvědčující jeho minuciózní přesnost, s kterou "zaznamenáva náznaky nadprizrodzena v obyčajných veciach a skúsenostiach". Povídky Muž, ktorý bol Miliganom nebo titulní Pikestaffov prípad lze nepochybně považovat za perly sofistikovaného hororu. Po mých mírných rozpacích s Blackwoodovy povídky zařazené do antologie Půlnoční povídky jsem si tak rád poopravil názor na tohoto autora. Nebo rovnou - mistra hrůzy.
Ten nejsilnější literární zážitek mi ale způsobil autor z úplně jiného světa - Gustave Flaubert. Paní Bovaryová, kniha tak klasická, že ji dnes čte už asi jen málokdo. A když na ní vystavěl jednu ze svých neuvěřitelně vtipných povídek Woody Allen, definitivně jsem pochopil, že už není zbytí. Flaubert je autorem realistické tradice - nastupující generace naturalistů v něm vidí svého předchůdce a učitele (Pechar). A ať už se v odhadu Flaubertových intencí francouzští naturalisté mýlí či nikoliv, nezpochybnitelný pro mě zůstává skvělý styl jeho prózy. I přes pro dnešního čtenáře možná trochu rozvláčné popisy má Flaubertova próza (díky silnému "pnutí") v podstatě strhujicí děj, v němž vnitřní, tragicky neklidný svět paní Bovaryové nejen zrcadlí ten autorův ("Paní Bovaryová jsem já", Flaubert), ale také ostře vystupuje jako výrazná figura na pozadí nudně měšťácké společnosti. Flaubertovi se podařilo vytvořit v paní Bovaryové postavu nejednoznačnou, komplikovanou, ale životnou a uvěřitelnou. Dokázal do ní vnést i s odstupem svého vypravěče intenzivní tragičnost bez náznaku "romantického" sentimentu a "soucitu". Napohled nezúčastněně, deskriptivně a ohromně přesvědčivě. Paní Bovaryová je pro mě jednou z mála knih, u nichž si znova čtu některé odstavce a (pošetile) dumám, jak je možné najít tak správně TA slova. Scéna, v níž se Léon zmocní paní Bovaryové za divoké jízdy městem, je až do svého konce téměř osudově démonická. V devadesátých letech natočil Paní Bovaryovou slavný Claude Chabrol (před ním např. také Jean Renoir aj.), letos film vydaly na DVD Levné knihy i s kratičkou, ale zasvěcenou předmluvou Aleny Prokopové. Už čeká v přehrávači a já čekám, jak si Chabrol poradil s tak nevšedním stylem a interpretací paní Emy. Uvidíme.

10 komentářů:

Czina řekl(a)...

neměla jsem moc čas číst tenhle tvůj příspěvek celý. tak si ho dávám na etapy. zaujalo mě co píšeš o asimovovi. mám sbírku já, robot moc ráda. a ani schmatičnost a průměrný styl o kterém píšeš mi nevadí.

byla jsem o víkendu na výletě v poličce a v tamní knihovně jsem, kromě jiného, ukořistila v knihách na rozebrání právě nadaci a říši. už se moc těším.

ale nejdřív se musím doprokousat solaris od lema. v rámci tréninku si to dávám v angličtině.

nějak se pořád nemůžu rozhodnout, co to vlastně čtu. solartis je především velká filmová klasika. ale ta knížka... tatínek mi nutil od lema futurologický kongres. strašně mě to nebavilo. nikdy jsem se do lema nezačetla.

subcommandante marcos řekl(a)...

ahoj a díky za koment. s asimovem jsem na tom podobně - i když je to literárně většinou slabší, ty nápady jsou dobré. povídky má sevřené a promyšlené, jenom prostě není podle mě až tak dobrý spisovatel. ale i tak ho čtu většinou rád:) nadaci a říši si taky dám - prostě mě zajímá, jak to bude pokračovat, takže asi zatnu zuby a půjdu do toho:)
lemovu solaris považuju za jednu z nejlepší sci-fi věcí vůbec - to je fantastická záležitost která ukazuje, že sci-fi není žádná literární periferie, ale plnohodnotná literatura. bohužel ne vše od lema je tak dobré... solaris od soderberga se mi MOC líbila, tu Tarkovského jsem si stáhl teprve nedávno a jsem zvědavý. myslím, žes o ní taky pár řádků nepsala, ne?:)

Michal řekl(a)...

G.Flaubert a jeho Paní Bovary: to by bylo téma na dlouhé diskuze, ale jen jedna malá poznámka: "hymnické" prohlášení autora není možné brát vážně, ostatně to dosvědčil i nezvyklý soudní proces, kterým kniha prošla, byvši obžalována z kažení mládeže. A hledání slov - toť výsostná činnost Flauberta, dnes v podstatě jeho epiteton konstans.:-)

Czina řekl(a)...

právě jsem se dostala k začátku tvého příspěvku - den trifidů. i to je pěkná kniha. když jsem ji četla byla jsem nadšená. ale pak se mi do ruky dostali knihy od bratří strugatských. a od té doby pro mě ostataní sci-fi literatura jako by neexistovala. les, pondělí začíná v sobotu, je těžké býti bohem, miliardu let před koncem světa,... zbožňuju je. pro mě udržují linii "tradiční ruské filosofické literatury". mám na mysli Dostojevského a spol.

pardon, ale nic jiného než strugatské nemohu akceptovat jako sci-fi literaturu.

subcommandante marcos řekl(a)...

Tomu říkám tvrdá východiska ;) Piknik u cesty od S&S mám taky ohromně rád. Ale že by ostatní sci-fi neexistovala? Na druhou stranu - být přísný kvůli myšlenkové a literární kvalitě je dobré. Proto nabízím na začátek pár většinou starších tipů (v nové produkci jsem zatím trochu nekovaný) z toho velkého světa zbytku sci-fi, který za oponou existuje:) Už jsem o nich psal: Frank Herbert: Duna, Dan Simmons: Hyperion, Gardner Dozois (několik povídek), Ursula Le Guinová: Mohutněji než impéria a pomaleji, Ray Bradbury (ale toho jsi nedávno četla, tuším), antologie Mistrovské kusy - Nejlepší SF 20. století (uspořádal O. S. Card). Atd. atd... Kvalitní sci-fi je naštěstí víc než jen několik kusů :) A to jsem v tomhle žánru benjamínek.

Czina řekl(a)...

hm.. no samozřejmě jsem to nemyslela až zas tak tvrdě. jsem prostě jen takový...emotivní tip...budu příště lépe volit slova.

taky se v moderním sci-fi moc nevyznám. on to není nic jednoduchého. od le guinové jsem četla čaroděje zeměmoří. ale jinak se v tom nevyznám.

to už radši komix. to můžu. to je jiná.

subcommandante marcos řekl(a)...

Ha, komix. Mám kamaráda, který je v něm dobře kovaný. Mně komix přijde taky zajímavý, ale nevím o něm v podstatě nic, co by stálo za hovor. Nedávno jsem v jednom antíku obdivoval velmi nepoužité vydání Millerových "Sin City" příběhů, znám Sandmana a pár jiných věcí, ale bohužel na nové objevy není momentálně čas :(. Když ale začneš psát na blog něco o komixu, rád si přečtu!

Czina řekl(a)...

V ANTIKVARIÁTU NETKNUTÝ SIN CITY???? to se někdo musel asi zbláznit.

abych řekla pravdu ne že bych byla v komixu zas nějak zvlášť zběhlá. ale miluju to a mám i nějaký vlastní, nesmělý pokusy. nic moc, ale baví mě to.

a sandman je samozřejmě klasika. neil gaiman - klobouk dolu. četla jsem i sbírku krátkých povídek, kterou inicioval právě gaiman. je od různých sci-fi a fantasy (to rozdělení je strašlivý, kdo to vymyslel?) autorů. chytrý, napínavý a zábavný. už si nepamatuju, jak se ta kniha jmenovala.

subcommandante marcos řekl(a)...

Škoda, že si nevzpomínáš na název. Já včera dostal Hlas krve, nejlepší polistopadovou antologii hororu našich krajích. Co nejdřív o ní napíšu.

Anonymní řekl(a)...

Bonjorno, marcus-flavius.blogspot.com!
trattare [url=http://farmamed.fora.pl/ ]Come Compra cialis in Italia[/url] vendita cialis senza ricetta - vendo cialis - cialis modalit? d'uso. [url=http://farmitalia.fora.pl/ ] Compra cialis [/url] cialis generico prezzo. Quasi una su quattro hanno risposto "l'amore" nel 77% [url=http://milanofarma.fora.pl/ ]Dove Compra cialis in Italia[/url] generico paypal cialis mg comprare cialis [url=http://farmanova.fora.pl/ ]Come Compra cialis [/url] Comprare thumbnail cialis cialis cialis originale cialis generico comprare [url=http://farmaroma.fora.pl/ ]Dove Comprare cialis online[/url]