Hra jako pojem, případně výkladový koncept mě stále fascinuje. Zdá se být jedním z klíčových momentů postmodernismu (viz např. Hubíkovu práci K postmodernismu obratem k jazyku), precizování této "metafory" je ale mimořádně problematické (k tomu např. Kořenského Člověk - řeč - poznání). Nedávno jsme obdrželi grant na projekt Hra jako metodologický koncept pro zachycení dynamické povahy přirozeného jazyka: motivace a perspektivy, v němž bychom se chtěli pokusit o vymezení inspiračních zdrojů a perspektiv, které se k tomuto pojmu mohou vázat ve vědách o jazyce a řeči. Před několika lety mi ale hra "posloužila" také jaké výkladové schéma při analýze dvou nejslavnějších románů Alberta Camuse Cizinec a Mor. Výsledná studie, která v mírně upravené verzi vyšla také v revue Aluze, je zde dostupná ve formátu [PDF].
Žádné komentáře:
Okomentovat