Sotva by mě napadlo, že se budu ještě jednou vracet k hradeckému divadelnímu festivalu, ale je to třeba. Nikdy jsem pořádně neochutnal klasickou činohru a účast na festivalu jsem omezil na koncert Zuzany Lapčíkové, zato - nevím, odkud přesně se to vzalo - mě před pár lety strhlo loutkové divadlo. Proto jsem 30. 6. vyrazil do hradeckého divadla Drak na předposlední představení festivalu - Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, se kterým tu vystoupilo dobře známé liberecké Naivní divadlo. (K docenění mého nadšení postačí, vezmeme-li v potaz, že v tu dobu začínalo utkání Německo - Argentina:-)). Navíc vůbec nelituju, že jsem zvolil Nadhasiče.Jak jsem se dozvěděl od svého dobrého kamaráda a zároveň dramaturga Naivního divadla Vítka Peřiny, hra má co do fabule (číst až po zhlédnutí) reálný základ. Příběh - až tragikomických - peripetií oblíbeného pražského nadhasiče Čeňka D. (nenechte se zavést, s Nietzschem to nemá nic společného:)) se odehrává na pozadí mlado- a staročeských půtek o stavbu "zlaté kapličky". Teatrologicky by bylo možné představení zařadit k iluzivnímu divadlu, na mě jako laika ale zapůsobilo především vyváženým rytmem (tempo střídání scén udržovalo příjemnou dynamiku vyprávění), chytrým a nepřeháněným! humorem (a to přestože postavy vystavěné vyloženě "pro vtip" tam byly), pro neznalé, jako jsem já, bylo jistě zajímavé zakomponování videoprojekcí s ukázkami z dobového tisku, tedy ozvlášťnující propojení různých typů vizualizace.
Krásný nadhasič zkrátka na hodinu zavede do svébytně kouzelného světa loutek, do světa imaginace tak odlišné od té animované ("ruční" i počítačové), a věřím, že může zaujmout široké spektrum diváků. (Samozřejmě, když víte víc, víc se pobavíte:-)) Po Alibababovi a Bezhlavém rytíři mě tak Krásný nadhasič jen utvrdil v tom, že Iva Peřinová píše hry, které jsou v podání Naivního divadla pohádkové, a to i když o pohádky nejde. Už brzy snad uvidím Zrzavého Orma!:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat