Studie, eseje, recenze V: Jazykověda - věc veřejná

Mnoho lidí se domnívá, že lingvistika jako vědní obor je záležitost triviální a tak trochu zbytečná (samozřejmě až na její praktickou aplikaci při výuce cizích jazyků, jejíž souvislost s obecnými otázkami jazyka je však častokrát chápána jen velmi mlhavě). Že jde o hrubý omyl, protože jazyk a řeč jsou jedním ze základních modů našeho bytí ve světě a kontaktu s druhými, jsou pamětí národa, který je používá, a - jak poeticky píše Gerry Altmann - můžeme je chápat jako "okno, z něhož se můžeme vyklonit a vzájemně se dotknout svých myslí," může být zřejmé už při prostém zamyšlení. Méně zřejmé může být ale zjištění, že jazykověda se velmi konkrétně a přímo týká věcí veřejných. Že může mnohé říct o těch, kteří ten či onen jazyk tak či onak takříkajíc veřejně používají, a hlavně může napomoci řešit například otázky, které vnímáme jako politické, tj. ty, které se týkají polis. O tom, ale také o vztahu jazyka-jazykovědy a literatury, o tom, proč a jak vyučovat ve školách malých i vysokých češtinu, o poctivé argumentaci a některých "mýtech" z dějin dávných a nedávných je výborná kniha - bohužel před pár lety zesnulého - významného českého filologa a profesora na Karlově univerzitě Alexandra Sticha. Moji recenzi, která vyšla také v literárním obtýdeníku Tvar, naleznete zde ve formátu [XHTML].